ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.383.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 383/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2002 o dovolání obviněné M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 7 To 392/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 43/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 43/2001 podala obviněná M. H. prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 7 To 392/2001, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2001. Obviněná uvedla, že dovolání podala z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako nějaký trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost zjištění samotného skutku. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., je koncipováno tak, že jím nelze napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů.
Přitom obviněná M. H. v dovolání uplatnila v celém rozsahu pouze námitky proti tomu, jak byly v původním řízení hodnoceny důkazy a jaká skutková zjištění soudy z těchto důkazů vyvodily. Z její strany šlo v podstatě o opakování námitek uvedených již v odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně. K tomu je třeba poznamenat, že dovolání není jen dalším opravným prostředkem k třetí instanci ve všech případech, kdy obviněný nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu jako soudu druhého stupně. Charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku je i v tom, že v §265b tr. ř. jsou taxativně stanoveny důvody pro jeho podání, a to způsobem, který ve srovnání s důvody odvolání (§246 tr. ř.) představuje výrazné zúžení. Toto zúžení se projevuje mimo jiné tím, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přípustné namítat v dovolání to, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován po právní stránce, ale není přípustné napadat samotná skutková zjištění.
Skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou, spočíval v podstatě v tom, že obviněná bez souhlasu a vědomí bývalého manžela vyměnila byt, ve vztahu k němuž nezanikl společný nájem manželů, protože nájemkyní bytu se stala za trvání manželství.
Obviněná v dovolání namítala, že její bývalý manžel není oprávněnou osobou ve smyslu §249a odst. 2 tr. zák. Pro posouzení věci bylo významné především ustanovení §703 odst. 1 obč. zák., podle něhož jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich se stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Relevantní bylo také ustanovení §708 obč. zák., z něhož ve spojení s ustanovením §706 odst. 1 obč. zák. vyplývá, kdo se stává nájemcem, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost. V tomto ohledu Městský soud v Brně zjistil okruh skutkových okolností, které se staly podkladem jeho závěru, že v době, kdy se obviněná stala nájemkyní bytu, který později bez souhlasu a vědomí bývalého manžela vyměnila, nejenže trvalo její manželství, ale mezi oběma manžely byl stav existující společné domácnosti. To pak bylo důvodem, pro který nebylo na posuzovaný případ aplikováno ustanovení §708 obč. zák. ve spojení s ustanovením §706 odst. 1 obč. zák.
Námitky obviněné v celém rozsahu směřovaly proti tomu, k jakým skutkovým zjištěním soud dospěl v otázce, zda v rozhodnou dobu tu byla společná domácnost obviněné a jejího manžela, a proti tomu, jak soud v tomto směru hodnotil důkazy. Z takto koncipovaného zdůvodnění podaného dovolání je zřejmé, že jde o dovolání podané z důvodu, který obsahově neodpovídá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec