ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.420.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 420/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 7. 2002 o dovolání obviněné M. Š proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 5 To 35/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 18/99 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr .ř. se dovolání obviněné M. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 5 To 35/2001, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 33 T 18/99, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově vrchním soudem rozhodnuto tak, že obviněná M. Š. byla uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Podle §250 odst. 3 tr. zák. byl obviněné uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, když pro výkon uloženého trestu byla obviněná podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněné podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu čtyř let. O náhradě škody rozhodl soud ve smyslu §229 odst. 1 tr. ř.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání. Uvedla, že dovolání podala z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřila názor, že hodnocení důkazní situace provedené oběma soudy „není namístě a taktéž nezachycuje komplexní povahu a rámec důkazů“, jak byly soudy provedeny. Dále uvedla, že sice jako podnikatelka vykazovala a vykazuje dluhy z podnikání, nicméně tyto nemohou být posuzovány v žádné rovině skutkových podstat trestných činů a sankcionovány trestně právně. Podle jejího názoru měla být podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby, neboť je přesvědčena, že jedině takové rozhodnutí soudu je možné při zhodnocení důkazní situace, neboť její jednání nebylo pokryto zaviněním, což je prokazatelné účetními doklady, které měly být od poškozené vyžádány. V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a do doby než rozhodne o dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody, který obviněná nastoupila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná, řádně zastoupena advokátem, je osobou oprávněnou k podání dovolání a napadá nesprávnost výroků, které se jí bezprostředně dotýkají. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněné M. Š. je dovoláním, které ve skutečnosti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možno namítat, že skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možno namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení. Z obsahu dovolání je však zcela zřejmé, že dovolatelka své námitky nesměřuje vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci, nýbrž napadá provedená skutková zjištění, včetně hodnocení provedených důkazů. Pro tento závěr zcela jednoznačně svědčí již shora zmíněná argumentace obviněné (např. „žádný soud se nezabýval pravými důvody uskutečnění schůzky, příčinami dluhu, navýšením odběrů a umořováním vzniklého dluhu, nebyly vyžádány od poškozené potřebné účetní doklady“ apod. – napadá skutková zjištění, resp. jejich neúplnost, závěr dovolání obviněné směřuje také do oblasti hodnocení důkazů).
S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu stalo se rozhodování o žádosti obviněné o přerušení výkonu trestu odnětí svobody bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann