ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.435.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 435/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2002 o dovolání obviněné D. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 11 To 2/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 T 148/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 11 T 148/2001, byla obviněná uznána vinou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že „poté co proti ní bylo pravomocně u Okresního soudu v Chrudimi zahájeno řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a poté, co byla řádně protokolárně poučena, že movité věci, sepsané pro účely výkonu rozhodnutí v její tehdy provozované cukrárně „Ch.“ ve Š. ulici v Ch., nesmějí být poškozeny, zničeny, odstraněny, zcizeny nebo opuštěny a že takové jednání je trestné – v přesně nezjištěné době od počátku srpna 1999 do 24. 8. 1999 odstranila na nezjištěné místo 5 bílých plastových stolků a 15 bílých plastových židlí sepsaných do protokolu dne 6. 11. 1998 za účelem prodeje, ve věci výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. E 2852/98 u Okresního soudu v Chrudimi, - v přesně nezjištěné době od počátku srpna 1999 do 24. 8. 1999 odstranila na nezjištěné místo plynová kamna značky Pohoda, 2 propan-butanové láhve o obsahu 10 litrů, dvouzářivku, mikrovlnou troubu LCE, a do bydliště své matky D. J. v Ch., P. ulice, odvezla nerezový dvoudřez, přičemž všechny tyto movité věci byly sepsány do protokolu dne 17. 3. 1999 za účelem prodeje ve věci výkonu rozhodnutí, vedeného pod sp. zn. E 3447/98 u Okresního soudu v Chrudimi, - v přesně nezjištěné době od 31. 3. 1999 do 20. 9. 1999 odvezla do bydliště své matky D. J. v Ch., P. ulice, část pětidílné obývací stěny a zbývající část stěny odvezla do svého bydliště v B., přičemž uvedená obývací stěna byla sepsána do protokolu v bydlišti obžalované dne 31. 3. 1999 za účelem prodeje ve věci výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. E 2583/99 u Okresního soudu v Chrudimi“. Podle §37 tr. zák. upustil soud od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., a to vzhledem k trestu uloženému obviněné rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 15. února 2001, č. j. 11 T 414/2000-74. Týmž rozsudkem byla obviněná podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou státního zástupce jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Odvolání obviněné proti shora uvedenému rozsudku bylo Krajským soudem v Hradci Králové dne 4.3.2002, pod sp. zn. 11 To 2/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná ve lhůtě stanovené zákonem, prostřednictvím obhájce dovolání. Dovolatelka vytýká krajskému soudu zejména to, že nesprávně hodnotil v její trestní věci provedené důkazy a na základě nesprávného hodnocení důkazů dospěl také k nesprávnému závěru o její vině. Poukazuje na to, že zmaření výkonu rozhodnutí nezavinila a sama podala trestní oznámení, neboť důkazně bylo prokázáno, že jí byl násilně zamezen vstup do cukrárny, ze které byly firmou A. odvezeny věci sepsané pro výkon rozhodnutí. Pokud jde o ostatní věci, tyto odvezla do náhradních bytových prostor, neboť je nemohla ponechat v bytě, který vyklidila. Podle jejího názoru soudy nebraly shora uvedené skutečnosti dostatečně v úvahu a v důsledku nesprávného hodnocení důkazů byla nesprávně uznána vinnou. Závěrem podaného dovolání obviněná navrhla, aby „Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že dovolatelka se obžaloby zprošťuje“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. ř.). Zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku.
Dovolací důvod obviněná spatřuje v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že tento dovolací důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je však zcela zřejmé, že obviněná své závěry opírá nikoli o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o nesprávné hodnocení důkazů soudy (zde poukazuje Nejvyšší soud na to, že v dovolání uplatňuje obviněná stejné důvody, které použila při zdůvodnění odvolání, které bylo soudem druhého stupně zamítnuto). Vzhledem k výše uvedenému je třeba dále uvést, že Nejvyšší soud musí v případě dovolání podaného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vycházet ze skutkového zjištění soudů a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než jaké má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek obsažených v dovolání spatřován nikoli v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale ve své podstatě v nesprávném hodnocení důkazů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítne Nejvyšší soud dovolání, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu shledal, že dovolání proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, proto rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann