ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.462.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 462/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2002 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 12 To 13/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 70/99 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 12 To 13/02, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 6 T 70/99. Obviněný uvedl, že dovolání podal z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnil obsáhlé námitky, na jejichž podkladě učinil závěr, že „napadený rozsudek je neúplný, skutková zjištění v něm uvedená jsou … nejasná, neprokazatelná a tím i nepřezkoumatelná“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, který byl rozsudkem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako nějaký trestný čin, ačkoli správně nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není ale možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyl správně zjištěn, že byly vadně hodnoceny důkazy, že skutková zjištění jsou nepodložená provedenými důkazy apod. Jinak řečeno, dovoláním lze napadat nesprávnost právní kvalifikace skutku, nikoli však samotná skutková zjištění.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek zavedený zákonem č. 265/2001 Sb. Charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku, což znamená, že nejde o běžnou třetí instanci, se projevuje mimo jiné tím, že ho lze podat jen z některého z taxativně vymezených důvodů. Tyto důvody jsou koncipovány tak, že nepřipouštějí dovolání založené na námitkách proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. V tom, jak je stanoven okruh dovolacích důvodů, se projevuje výrazný rozdíl mezi dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem na straně jedné a odvoláním jako řádným opravným prostředkem na straně druhé. Pokud jsou podstatou odvolání námitky proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů a pokud odvolací soud tyto námitky neakceptuje, není účelem dovolání to, aby se stalo podkladem k přezkumu takového postupu a rozhodnutí odvolacího soudu. Okruh dovolacích důvodů (§265b odst. 1, 2 tr. ř.) je podstatně užší, než jsou důvody odvolání (§246 odst. 1, 2 tr. ř.). To obviněný (resp. jeho obhájkyně) nezval v úvahu a dovolání založil v celém rozsahu na tom, že v podstatě jen opakoval námitky proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů, jak je uplatnil předtím v odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Je tedy třeba uzavřít, že i když obviněný formálně deklaroval dovolání podané z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti dovolání opřel o námitky, které obsahově tento ani jiný dovolací důvod nenaplňují. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec