ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.543.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 543/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2002 v Brně o dovolání obviněného Z. Č., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 3 To 880/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 149/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem odvolacího soudu bylo mj. podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné odvolání, které obviněný Z. Č. podal proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 2 T 149/2000, jímž byl uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm a) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil jako inspektor Policie ČR jednáním ve výroku tohoto rozsudku uvedeným. Za to byl podle §158 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 7 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen také trest propadnutí věci (296 nábojů ráže 9 mm). Tímž rozsudkem byli odsouzeni také další spoluobvinění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Z. Č. prostřednictvím advokáta včas dovolání z důvodů §265b odst. 1 písm. g) a k) /od 24. 5. 2002 písm. l)/ tr. ř., s tím, že soud I. stupně nesprávně posoudil společenskou nebezpečnost jeho jednání, opíral se o důkaz, který nebyl proveden v souladu se zákonem, nevypořádal se s obhajobou a skutková věta rozsudku nemá oporu v provedeném dokazování. Soud I. stupně tak nepostupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., neprovedl všechny důkazy potřebné pro objasnění věci a odvolací soud tyto vady nenapravil. Dále pak konkrétně uvádí, které skutkové okolnosti považuje za neprokázané, který důkaz byl opatřen v rozporu se zákonem, které důkazy soud hodnotil nesprávně a které zcela pominul. Ohledně trestného činu podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. pak namítá, že soud neposoudil správně stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání, když není rozhodující jen množství nepovoleně držených nábojů, ale také místo a způsob jejich uložení a kvalifikace držitele ve vztahu k nakládání se střelivem. Soud bez důkazů také dovozuje, že měl v úmyslu se střelivem manipulovat, ale v tom případě by střelivo nedržel na svém pracovišti. Navrhl proto, aby dovolací soud ve veřejném zasedání napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že se obviněný domáhá odlišného hodnocení důkazů, i když zdánlivě cestou hmotněprávních námitek ohledně společenské nebezpečnosti jeho jednání. Ve skutečnosti namítá nesprávnost skutkových zjištění nalézacího soudu, ale §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není nástrojem změny skutkových zjištění. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak není možné namítat zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., neboť soud II. stupně rozhodl po meritorním přezkoumání rozsudku soudu I. stupně. Protože ve věci není dán žádný z taxativně uvedených důvodů dovolání podle §265b tr. ř. navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ač o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Již ze znění tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že jeho prostřednictvím nelze namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně (např. proto, že soud nesprávně hodnotil důkazy, neprovedl důkazy, důkazy byly opatřeny nezákonným způsobem, atp.) v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží pouze k nápravě závažných vad (hmotněprávních nebo procesních) uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., které činí dané rozhodnutí zmatečným a nemůže proto obstát. Dovolací soud proto není dalším (druhým) odvolacím soudem, resp. dovolání není dalším odvoláním a nelze se jím domáhat nápravy všech vad, které lze namítat v rámci řádného opravného prostředku (odvolání). K nápravě takových vad rozhodnutí odvolacího soudu (nesprávně zjištěný skutkový stav, nezákonně opatřený důkaz, atp.) jsou určeny jiné mimořádné opravné prostředky, jako stížnost pro porušení zákona a obnova řízení.
Uplatněný dovolací důvod proto nenaplňuje ani námitka ohledně nesprávného vyhodnocení stupně společenské nebezpečnosti trestného činu podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Zjišťování odpovídajícího stupně společenské nebezpečnosti činu, jako materiální podmínky trestnosti, je součástí právního posouzení skutku. Ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. je ustanovením práva hmotného a jeho aplikace je založena na posouzení všech skutkových a jiných okolností případu rozhodných z hlediska splnění materiální podmínky činu, jehož formální znaky byly naplněny. Zjišťování všech těchto okolností provádí orgány činné v trestním řízení podle ustanovení §2 odst. 5 a §89 odst. 1 písm. c), tj. podle práva procesního a nikoli hmotného. Námitkou proti správnosti právního posouzení skutku (formální a materiální stránka) z hlediska splnění materiální podmínky trestnosti (§3 i §88 odst. 1 tr. zák.) by proto byla námitka, že soud by rozhodné okolnosti případu, které v této souvislosti posuzoval, posoudil nesprávně. Pokud ale obviněný namítá, že soud nehodnotil místo a způsob uložení nábojů a kvalifikaci držitele ve vztahu k nakládání se střelivem, jde o námitku proti neúplným zjištěním, ať skutkových nebo jiných rozhodných okolností případů a tedy o námitku, kterou se soudu vytýká, že po skutkové stránce nezjistil a až následně také nezhodnotil rozhodné okolnosti. Z logiky věci tedy vyplývá, že okolnosti, které soud nezjistil, nemohl ani hodnotit a nelze tak namítat nesprávnost jejich hodnocení, resp. nesprávnost právního posouzení skutku.
Ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (po novele provedené zák. č. 200/2002 s účinností od 24. 5. 2002) v dovolání uplatněné námitky nenaplňují. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K naplnění tohoto dovolacího důvodu proto dojde tehdy, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému ve skutečnosti odepřen přístup k soudu II. stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek chybně zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí soudu I. stupně meritorně přezkoumával. O takovýto případ ale v této věci nejde, protože odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné až po meritorním přezkoumání rozsudku soudu I. stupně podle §254 odst. 1 tr. ř.
O dovolání bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání, když k takovémuto postupu není nutný souhlas stran.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš