ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.579.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 579/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2002 o dovolání obviněného S. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 11 To 142/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 120/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 120/2001 podal obviněný S. H. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 11 To 142/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 8 T 120/2001. Obviněný podal v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce, kde uvedl, že dovolání podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně však poukázal na to, že dovolání směřuje do výroku o trestu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce a ve lhůtě stanovené zákonem.
Obviněný S. H. byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „dne 14. 10. 2001 kolem 09.35 hodin jako řidič osobního vozidla zn. Škoda Felicia při jízdě na silnici č. 28424 ve směru na L. B.-J. předjížděl před obcí Ch., okr. J., v nepřehledném místě před vrcholem stoupání vozovky blíže nezjištěné osobní vozidlo a po spatření osobního vozidla zn. Škoda 100 s přívěsem, které řídil J. Š., začal prudce brzdit, ale vozidlo nedobrzdil, takže došlo k čelnímu nárazu do vozidla řidiče J. Š., přičemž tento řidič utrpěl při nehodě zlomeninu 6. a 10. žebra vlevo bez posunu a tržnou ránu pravého kolena a mnohočetné oděrky s dobou léčení od 14. 10. 2001 do současné doby, dále jeho spolujezdec J. Š. utrpěl otevřenou zlomeninu levé stehenní kosti a lehký otřes mozku, pohmoždění lebky, pánve, levého ramene a lokte s dobou léčení v trvání 6-ti až 10-ti měsíců s tím, že poškozený je výrazně omezen v pohybu mimo lůžko a později bude možná chůze o francouzských berlích, přičemž nutná hospitalizace a rehabilitace jmenovaného trvala od doby zranění do současnosti a konečně spolujezdkyně obviněného E. P. utrpěla zranění krku a nohy, ale protože je družkou obviněného, nedala souhlas k trestnímu stíhání ve smyslu §163a tr. ř. “. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců a ohledně náhrady škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
Obviněný v obsáhlém dovolání nepopírá, že v době střetu s protijedoucím vozidlem se nenacházel ve své polovině vozovky, současně však upozorňuje na to, že mu bylo bráněno vozidlem, které předjížděl v dokončení předjíždění. Poukazuje rovněž na to, že tento řidič s ohledem na nesprávný způsob jízdy z místa nehody ujel, ačkoliv byl jejím přímým účastníkem. Obviněný popírá, že by předjížděl jiné vozidlo v nepřehledném úseku a s ohledem na tuto skutečnost navrhl provedení důkazů, které by podle jeho názoru měly prokázat, že jeho předjížděcí manévr nebyl od samého počátku nebezpečný. Obviněný dále poukázal v podaném dovolání na to, že bylo nutno při rozhodování o trestu přihlédnout také k jeho zdravotním problémům, pro které je trest zákazu činnosti nepřiměřený, nevystihující společenskou nebezpečnost jeho jednání. Z obsahu podaného dovolání závěrem vyplývá, že obviněný především poukazuje na to, že soudy nebylo dostatečně zváženo, jaké důsledky bude pro něj mít zákaz řízení motorových vozidel. S ohledem na všechny okolnosti případu je obviněný toho názoru, že je „nutno usnesení krajského soudu ve výroku o zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel zrušit a krajskému soudu přikázat, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, event. aby dovolací soud sám rozhodl ve smyslu ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. a obviněnému trest zákazu činnosti neuložil“.
Ze shora uvedeného je nepochybné, že námitky obviněného směřují nejen do oblasti důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také do oblasti důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Z výše uvedeného je nepochybné, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem. Je zřejmé, že obviněný namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně hodnoceny, případně dokazování zůstalo neúplné. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny.
Pokud jde o tu skutečnost, že obviněný namítá nepřiměřenost uložení trestu zákazu činnosti, je nutno uvést, že z ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyplývá, že tento dovolací důvod je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Zde je nutno uvést, že §224 odst. 1, 2 tr. zák. umožňuje uložit obviněnému trest zákazu činnosti, jehož doba trvání je stanovena v §49 odst. 1 tr. zák. Obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti v trvání jednoho roku a šesti měsíců, tedy v zákonem vymezené trestní sazbě.
S ohledem na skutečnosti uvedené v podaném dovolání je třeba uvést, že obviněným byly uplatněny zcela jiné důvody, než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann