ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.581.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 581/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2002 v Brně o dovolání obviněného J. L., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 42 To 3/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 49/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného, které podal proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 3 T 49/2001, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil jednáním ve výrokové části tohoto rozsudku uvedeným. Za to byl odsouzen podle §221 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Ač obviněný v dovolání formálně uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. („byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavní líčení nebo ve veřejném zasedání“), v odůvodnění dovolání žádné námitky v tomto směru neuplatňuje. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. pak namítá, že odvolací soud rozhodl o odvolání ve veřejném zasedání, aniž obhájkyni vyrozuměl, že nevyhověl její žádosti o odročení jednání nařízeného na den 28. 2. 2002, kterého se z důvodu pracovní neschopnosti nemohla zúčastnit. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný namítá, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi újmou na zdraví poškozeného a jednáním obviněného, když se dá předpokládat, že poranění levého oka mohl poškozený utrpět v důsledku jiných otřesů hlavy, ne však útokem obviněného. V souvislosti s tím namítá, že není pravdou, že poškozeného vylákal před dům a nebylo prokázáno, že ho opakovaně udeřil pěstí a poté dvakrát kopnul kolenem do obličeje. Nebylo tedy prokázáno, že úmyslně útočil na poškozeného s cílem způsobit mu ublížení na zdraví a nemohl ani předpokládat, že zranění bude mít těžší následek. Soud se v hlavním líčení důsledně nevypořádal s otázkou, zda bylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný, přičemž oba soudy vycházely z výpovědi poškozeného, který však lhal, zveličoval poškození svého zdraví a simuloval zdravotní obtíže na oku, a podpůrně z výpovědi jeho manželky, kterou však nelze považovat za objektivní a nezaujatou. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo v celém rozsahu zrušeno.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. není dán, neboť postupem odvolacího soudu nebyl obviněný v žádném případě krácen na právu obhajoby, když odvolací soud neporušil žádné zákonné ustanovení, neboť nešlo o případ podle §263 odst. 3 tr. ř. Rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není ve věci dán, když obviněný právní otázku existence příčinné souvislosti zpochybňuje námitkami proti správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu, která byla potvrzena soudem druhého stupně. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento důvod dopadá na případy porušení ustanovení o nutné obhajobě. V daném případě se ale námitka obviněného vztahuje na řízení, ve kterém nešlo o případ nutné obhajoby podle §36 tr. ř. a tedy ani o případ, kdy by obviněný obhájce podle zákona mít měl, jak to výslovně zákon pro naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. vyžaduje. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě závažných vad rozhodnutí druhostupňového soudu ve věci samé nebo předcházejícího řízení, vlivem kterých rozhodnutí nemůže obstát, protože v důsledku těchto vad jej nelze považovat za správné, zákonné a spravedlivé. V dovolacím řízení proto nelze úspěšně uplatňovat každou vadu, která sice objektivně v rozhodnutí nebo v řízení nastala, ale z hlediska její závažnosti a dopadu na správnost a zákonnost daného rozhodnutí nevyvolává závažné pochybnosti. V zájmu ochrany práva na obhajobu však zákon v závažných případech neponechává pouze na vůli obviněného, zda využije k ochraně svých práv v trestním řízení obhájce, ale přímo stanoví, že obhájce mít musí (viz §36 a §36a tr. ř.). Při veřejném zasedání konaném o odvolání pak podle §263 odst. 3 tr. ř. musí obviněný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení, přičemž rozhodná je situace v době konání veřejného zasedání. V případě nutné obhajoby nelze proto konat hlavní líčení (§202 odst. 4 věta druhá tr. ř.) ani veřejné zasedání o odvolání (§263 odst. 3 tr. ř.) bez přítomnosti obhájce. Nevyhověl-li proto odvolací soud v řízení, kde nešlo o případ nutné obhajoby, žádosti obhájkyně o odročení veřejného zasedání a aniž by ji o tom vyrozuměl, rozhodl o odvolání bez její přítomnosti, nedošlo tím k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale ani podle písm. d) tohoto ustanovení zákona, které se netýká porušení ustanovení o přítomnosti obhájce, ale obviněného. V dovolání se však porušení ustanovení o přítomnosti obviněného, ať už v hlavním líčení, nebo ve veřejném zasedání nenamítá. Uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. tak námitky dovolatele nenaplňují.
Stejně tak námitky dovolatele nenaplňuje ani uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dopadá na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení, nelze v rámci tohoto důvodu dovolání napadat správnost samotných skutkových zjištění soudu tj., že soud určitou skutečnost nezjistil nebo ji zjistil nesprávně, že určitá okolnost nebyla prokázána, že soud nesprávně hodnotil důkazy, že vycházel pouze z výpovědi poškozeného a nevzal v úvahu obhajobu obviněného, atp. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně (nebo doplněna soudem odvolacím) jsou pro dovolací soud závazná, v dovolacím řízení nezpochybnitelná. Dovolací soud se v mezích námitek dovolatele může zabývat pouze správností právního posouzení daného skutku. Námitka týkající se neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem je sice obecně námitkou právní a lze ji proto uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný, ale v této věci nenamítá, že ze zjištěných skutkových okolností nelze závěr o příčinné souvislosti učinit, ale zpochybňuje skutková zjištění samotná v tom, že není pravdou, že poškozeného vylákal před dům, nebylo prokázáno, že ho opakovaně udeřil pěstí do obličeje a poté dvakrát kopnul kolenem opět do obličeje, atd. Jeho námitka o neexistenci příčinné souvislosti tak vychází z námitek skutkových a nikoli právních. Jinak řečeno, byl-li by skutek zjištěn jinak, nebyla by dána ani příčinná souvislost mezi jednáním a následkem.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš