ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.594.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 594/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 9. 2002 o dovolání obviněného P. T., proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 1. 2002, č.j. 1 T 65/2001-83, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 4. 2002, č.j. 2 To 211/2002-96, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 1. 2002, č.j. 1 T 65/2001-83, jímž byl obviněný P. T. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím „dne 22. 10. 2000 kolem 04.35 hodin v prostoru nádraží Českých drah v H., okres Š., při zavírání dveří od kanceláře výpravčím J. Ž., kopl do skleněné výplně těchto dveří v prostoru nad klikou, v důsledku čehož došlo k rozbití skla výplně a následnému zranění záprstí levé ruky J. Ž. padajícími střepy skla, čímž jmenovanému přivodil řeznou ránu hřbetu levé ruky s porušením šlach extensorů levé ruky a nastalou pracovní neschopností do 14. 12. 2000“. Obviněnému byl podle §202 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným Českým drahám, státní organizaci, P., částku ve výši 598,- Kč.
Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadá rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 1. 2002, č.j. 1 T 65/2001-83, a to ve výroku o vině. Dovolání přitom opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného výrok o vině učinil soud na podkladě důkazů, které nesprávně vyhodnotil. Obviněný již v přípravném řízení na svou obhajobu uvedl, že skleněnou výplň dveří nevykopl. Jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem nebyla vzata v úvahu skutečnost, že při držení kliky dveří rukou, nelze vykopnout skleněnou výplň dveří nad klikou (při takto popsané situaci s ohledem na
vzdálenost od dveří omezenou délkou ruky, lze vykopnout skleněnou výplň dveří pouze ve spodní části – pod klikou). Obviněný se domnívá, že ke zranění poškozeného došlo v důsledku vypadnutí skla z chatrného rámu přibouchnutím dveří, tedy nešťastnou náhodou a ne úmyslným jednáním. Z těchto důvodů pak v jednání obviněného absentuje úmysl dopustit se výtržnosti, proto není namístě jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený pravomocný rozsudek Okresního soudu v Šumperku, č.j. 1 T 65/2001-83, potvrzený usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 4. 2002, č.j. 2 To 211/2002-96, zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvádí, že dovolatelem uplatněný důvod pro podání dovolání [(§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.)] nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Argumenty, které obviněný v dovolání uvádí, jsou pouze opakováním jeho obhajoby v řízení před odvolacím soudem. S těmito okolnostmi se zejména druhoinstační soud zcela jednoznačně ve svém rozhodnutí vypořádal. Z odůvodnění rozsudku prvoinstačního soudu rovněž vyplývá, proč obviněný nebyl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, když tato právní kvalifikace se nabízela s ohledem na zranění poškozeného. Za dané situace bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., proto v závěrečném petitu navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, a to v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda proti rozhodnutí, které je dovoláním obviněného napadeno, je dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Která rozhodnutí zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, taxativně vymezuje v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí, proti nimž lze dovolaní podat, musí splňovat shora uvedené podmínky kumulativně.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.
Z obsahu podaného dovolání (§59 odst. 1 tr. ř.) je patrné, že směřuje výlučně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 1. 2002, č.j. 1 T 65/2001-83, tedy proti rozhodnutí soudu prvního stupně. I když se obviněný v závěrečném petitu zmiňuje o tom, že rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 4. 2002, č.j. 2 To 211/2002-96, nelze z této formulace dovodit, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se domáhá pouze zrušení rozhodnutí okresního soudu a výslovně nenapadá usnesení krajského soudu. Jinými slovy řečeno, jestliže z obsahu dovolání nevyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nelze to dovozovat ani
z formulace uvedené v závěrečném návrhu, která vzbuzuje pochybnosti o tom, zda je usnesení krajského soudu skutečně napadáno, neboť ani zde se obviněný nezmiňuje o nutnosti zrušení usnesení krajského soudu, pouze se domáhá zrušení pravomocného rozsudku Okresního soudu v Šumperku č.j. 1 T 65/2001-83, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 4. 2002, č.j. 2 To 211/2002–96.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání mimo jiné uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje. Dovolání obviněného však směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann