ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.649.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 649/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. září 2002 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. T., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 86/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 37/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 37/2001, byla obviněná uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., protože „dne 9. 9. 2000 kolem 18.40 hod. mezi obcemi S. H. a S. R., okres B., na neoploceném pozemku nacházejícím se vpravo vedle silnice směrem na obec S. R., nechala volně pást stádo 15 ovcí, čímž se stalo, že se ovce během pastvy přemístily do příkopy vedle silnice, a poté náhle začaly přebíhat cestu v době, kdy od obce S. H. přijížděl cyklista J. T., u něhož koncentrace alkoholu v krvi v době jízdy činila nejméně 0.79 promile, kterému se pro krátkost času nepodařilo se přebíhajícímu stádu vyhnout a do jedné z ovcí narazil a při následném pádu na vozovku utrpěl zranění ve formě kompresivní tříštivé zlomeniny obratlového těla 7. hrudního obratle a další zranění s dobou léčení do 31. 12. 2000“. Za to byla odsouzena podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 86/2002, k odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v celém výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou podle §224 odst. 1 a §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 3.000,- Kč a podle §53 odst. 4 tr. zák. stanovil k jeho zaplacení měsíční splátky ve výši 500,- Kč. Pro případ nevykonání peněžitého trestu stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 14 dnů. Jinak zůstal rozsudek soudu I. stupně nezměněn.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná dne 30. 7. 2002 včasné dovolání prostřednictvím obhájce, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že pro ni nepředvídatelný příčinný průběh není obsažen v zavinění a nemůže proto odpovídat za následek, který takto vzešel. Je také toho názoru, že daný skutek má nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti a není proto trestným činem pro nenaplnění materiální stránky. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby dovolací soud sám rozhodl ve věci rozsudkem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že nevyzpytatelný způsob pohybu stáda ovcí bez dozoru je notoricky známou skutečností a musela být známa i dovolatelce, jako jejich chovatelce. Protože pozemek, na němž se ovce pásly se nachází u silnice, musela si být vědoma, že mohou v rozporu s §60 odst. 5 tehdy účinné vyhlášky č. 99/1989 Sb. vstoupit do vozovky, na ní se pohybovat a způsobit event. dopravní nehodu. Ke zranění poškozeného proto došlo v důsledku její nedbalosti ve smyslu §5 písm. a) tr. zák., neboť opomenula pohyb stáda ovcí přiměřeným způsobem korigovat. S ohledem na závažný následek v podobě těžkého zranění poškozeného nelze z ničeho dovodit, že by společenská nebezpečnost činu byla ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. nepatrná. Navrhla proto, aby bylo dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Jak bylo výše uvedeno, obviněná podala dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho jak jsou koncipovány důvody dovolání v §265b tr. ř. je zřejmé, že dovolání nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním samotným, která se stala podkladem rozhodnutí soudů I. a II. stupně. Dovolací soud se z hlediska námitek dovolatele může zabývat pouze otázkou, zda zjištěný skutek naplňuje všechny znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, zda nejde o trestný čin jiný, nebo daný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu. Jsou-li proto v dovolání vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nezná, je dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Tak je tomu i v tomto případě ve vztahu k námitce obviněné, že příčinný průběh není obsažen v zavinění. Závěr o existenci a formě zavinění činí soud na základě hodnocení důkazů, jehož výsledkem je skutkový závěr, který je pak následně podkladem pro právní závěr také o existenci zavinění, jehož součástí je i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem, resp. zavinění i tento příčinný vztah zahrnuje. Namítá-li obviněná, že v daném případě šlo pro ni o nepředvídatelný příčinný průběh, zpochybňuje tím hodnocení důkazů a z toho vyplývající závěr soudů, že věděla, že nezajištěné ovce mohou z různých důvodů přebíhat silnici a může tak dojít ke střetu s účastníky silničního provozu. Tento závěr soudu je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky, tj. zavinění a také příčinné souvislosti. Tato námitka obviněné tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje.
O jinou situaci se jedná v případě námitky obviněné, že vzhledem ke všem skutkovým okolnostem má čin pouze nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti a není proto trestným činem. Závěr o tom, že je dána i materiální podmínka trestnosti činu, činí soud na základě zhodnocení všech rozhodných okolností případu (§3 odst. 4 tr. zák.) tak, jak byly v průběhu dokazování zjištěny. Učiní-li na základě tohoto hodnocení závěr, že čin má odpovídající stupeň společenské nebezpečnosti, jde o závěr právní, který dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje.
Tato námitka je však zjevně nedůvodná. Z ustanovení §3 odst. 1 tr. zák. v souvislosti s ustanovením §1 tr. zák. totiž vyplývá, že stupeň společenské nebezpečnosti odpovídající trestnému činu je v zásadě dán již tím, že daný čin porušuje nebo ohrožuje zájmy chráněné trestním zákonem. K nenaplněnosti materiální podmínky trestnosti činu lze proto dojít pouze v případě, že jiné okolnosti (demonstrativně uvedené v §3 odst. 4 tr. zák.) snižují společenskou nebezpečnost natolik, že dosahuje pouze nepatrného stupně (§3 odst. 2 tr. zák.) a na druhé straně jiné okolnosti naopak společenskou nebezpečnost nezvyšují. V takovém případě lze okolnosti svědčící ve prospěch pachatele zhodnotit při ukládání trestu v rámci polehčujících okolností podle §33 tr. zák. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy soud celkově kladné hodnocení obviněné a její osobní poměry zhodnotil při rozhodování o druhu a výměrě trestu, když zejména délka trvání poruchy zdraví u poškozeného víc než dvojnásobně překročila dobu šesti týdnů, které se obvykle považuje za delší dobu trvající poruchu zdraví, tj. za těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. a tato okolnost neumožňuje učinit závěr o nepatrném stupni společenské nebezpečnosti činu. Napadené rozhodnutí je proto v tomto směru správné a dovolání obviněné bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš