ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.674.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 674/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 9. 2002 o dovolání obviněné mladistvé B. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 13 To 89/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 263/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněné mladistvé B. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná mladistvá B. P. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 13 To 89/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 3 T 263/2001. Dovolání podala s odkazem na dovolací důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a s návrhem, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ji sám zprostil obžaloby nebo aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že pokud jde o dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., bylo dovolání podáno ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud jde o dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
Obviněná mladistvá za tento dovolací důvod označila to, že její trestní stíhání bylo zahájeno sdělením obvinění, přičemž záznam o sdělení obvinění neobsahoval zmínku o subjektivní stránce, eventuálně pohnutce trestného činu, který jí byl kladen za vinu.
Trestní stíhání je podle zákona nepřípustné, jestliže tu je některá z okolností uvedených v §11 odst. 1 tr. ř. Mezi těmito okolnostmi není uvedeno, že by trestní stíhání bylo nepřípustné, jestliže v aktu, jímž se trestní stíhání zahajuje, byl skutek popsán neúplně, nepřesně, nedokonale apod. Nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1 tr. ř. znamená, že pokud tu je některá z okolností uvedených v tomto ustanovení, nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání nebyl naplněn namítaným vadným popisem skutku, pro který bylo obviněné mladistvé sděleno obvinění. Ostatně ani sama obviněná mladistvá v dovolání neuvedla, který z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 tr. ř. by u ní měl být dán, a poukázala na to, že byla porušena ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., §160 odst. 1 tr. ř. To ovšem neznamená nepřípustnost trestního stíhání, ale jde o otázku zákonnosti trestního stíhání. Z toho vyplývá, že i když obviněná mladistvá formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., opřela své dovolání v tomto směru o námitky, které tento dovolací důvod obsahově nenaplňují a jsou mimo rámec tohoto dovolacího důvodu. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné mladistvé, pokud v něm byl namítán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž z podnětu této části dovolání přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Tento dovolací důvod spočívá v tom, že skutek, zjištěný soudem, byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo vůbec o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy je možné namítat, že zjištěný skutek byl soudem nesprávně právně kvalifikován, avšak není možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně apod. Dovoláním tedy lze napadat právní kvalifikaci zjištěného skutku, nikoli ale samotná skutková zjištění či hodnocení důkazů.
Z námitek, které obviněná mladistvá v dovolání uplatnila s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu odpovídá ve skutečnosti pouze ta, v níž obviněná mladistvá uvedla, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli pro nedostatek potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost jako materiální podmínky trestnosti nešlo o trestný čin. V tomto ohledu však je dovolání obviněné mladistvé zjevně neopodstatněné.
Obviněná mladistvá byla uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1 tr. zák., jehož se podle zjištění Okresního soudu v Benešově dopustila v podstatě tím, že dne 9. 4. 2001 kolem 14.30 hodin v B., N. 577, v prodejně obchodní společnosti C., s. r. o., odcizila mobilní telefon zn. Nokia 3310 se SIM kartou Twist v hodnotě 7 499 Kč tím způsobem, že poté, co prodejnu navštívila jako zákaznice a vyžádala si na prodavači předložení uvedeného telefonního přístroje, využila nepozornosti prodavače k tomu, aby si předváděný mobilní telefon dala do kapsy a prodavači vrátila vlastní mobilní telefon stejné značky, typu i barvy, který neobsahoval SIM kartu a byl blokovaný pouze pro síť Eurotel, přičemž předstírala, že vrací telefon nabízený k prodeji, avšak prodavač včas odhalil záměnu telefonů a po předchozí marné výzvě k vrácení odebral obviněné mladistvé telefon určený k prodeji, takže ke způsobení škody nedošlo.
Materiální podmínkou trestnosti činu u mladistvého je to, že stupeň nebezpečnosti činu je vyšší než malý (§75 tr. zák.). Hlediska pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost jsou stanovena v §3 odst. 4 tr. zák. a jsou jimi zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka.
V posuzovaném případě jednání obviněné mladistvé směřovalo proti věci, která měla charakter zboží určeného k prodeji. Prodej zboží a dosahování tržby byl základním předmětem činnosti poškozené obchodní společnosti. Tím je význam chráněného zájmu charakterizován jako důležitý aspekt činnosti poškozené obchodní společnosti. Způsob provedení činu se vyznačuje rysy promyšlenosti až rafinovanosti s tím, že nemohlo jít jen o nějaké nahodilé využití náhlé příležitosti. Posuzovaný čin nakonec neměl žádný škodlivý následek ve formě škody na majetku obchodní společnosti, avšak nelze pominout, že jednání obviněné směřovalo ke způsobení škody ve výši 7 499 Kč. Jde o cenu nového mobilního telefonu, jehož získání obviněná mladistvá sledovala a tato výše škody již poněkud citelněji přesáhla dolní hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu §250 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ust. §89 odst. 11 tr. zák., tj. 5 000 Kč. Okolnost, že v případě dokonání činu by poškozená obchodní společnost měla mobilní telefon téže značky, typu a barvy, avšak starší a s omezenou funkčností, jako náhradu části škody, nelze přeceňovat, protože takový mobilní telefon by byl pro obchodní společnost z hlediska prodeje nového zboží jako hlavního předmětu činnosti prakticky nepoužitelný. Pro okolnosti spáchání činu je příznačné to, že obviněná mladistvá využila nepozornosti prodavače, a dále to, že poté, co prodavač zjistil, že mu vrátila jiný mobilní telefon, obviněná mladistvá se i přes výzvu prodavače snažila nový mobilní telefon uchovat, takže prodavač jí ho musel nakonec fyzicky odebrat. Z hlediska osoby pachatele je třeba obviněné mladistvé přiznat dosavadní beztrestnost, dobré chování v místě bydliště a příznivé hodnocení orgánu pověřeného péčí o mládež. Míra zavinění obviněné však je zvyšována tím, že její jednání bylo evidentně vedeno výraznější rozhodností a odhodláním, s nimiž se snažila získat nový mobilní telefon. Pokud jde o pohnutku, bylo její jednání zcela jasně vedeno zištností. Kromě toho nelze pominout, že i když posuzované jednání dosáhlo jen stadia pokusu trestného činu, obviněná mladistvá pro jeho dokonání učinila v podstatě vše, co z hlediska jejího záměru bylo nutné. Její jednání se tudíž značně přiblížilo k dokonání trestného činu, přičemž dokonání nakonec zabránil pouze včasný zákrok prodavače. To, že k dokonání trestného činu nedošlo, tedy není možné ve prospěch obviněné mladistvé nijak přeceňovat. Mezi skutečnostmi, které odpovídají hlediskům pro určení stupně nebezpečnosti činu, tak zjevně dominují a převažují ty, jimiž je stupeň nebezpečnosti činu spíše zvýrazňován. Stupeň nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost proto v žádném případě není možné označit za malý a tedy nedostatečný pro naplnění materiální podmínky trestnosti. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s námitkou, že zákonný požadavek, aby stupeň společenské nebezpečnosti činu byl vyšší než malý, by se měl projevit v požadavku, aby činem byla způsobena škoda vyšší než malá. K tomu je třeba poznamenat, že zákonný pojem „škoda nikoli malá“ ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., jejíž dolní hranice je 25 000 Kč, vyjadřuje formální znak trestného činu, tzn. v případě trestného činu podvodu znak uvedený v §250 odst. 2 tr. zák. Naprotitomu pojem „malý stupeň nebezpečnosti činu pro společnost“ ve smyslu §75 tr. zák. vyjadřuje určité hodnocení celého souhrnu hledisek rozhodných pro posouzení materiální podmínky trestnosti podle §3 odst. 4 tr. zák. I když je v obou spojeních použito dikce „malá“ a „malý“, je význam těchto slov v obou spojeních rozdílný, takže jedno nemůže být kritériem druhého.
Na podkladě těchto úvah dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud obviněná mladistvá v dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítala nedostatek materiální podmínky trestnosti činu, je její dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem pro jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Při posuzování dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k těm námitkám obviněné mladistvé, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Těmito námitkami obviněná mladistvá zpochybňovala správnost zjištění, že z její strany při záměně obou mobilních telefonů nešlo o pouhý omyl, nýbrž o záměr získat nový mobilní telefon. Tyto námitky jsou mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu, který se vztahuje jen k otázce právního posouzení skutku zjištěného soudem, nikoli k otázce správnosti samotných skutkových zjištění či hodnocení důkazů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec