ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.739.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 739/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2002 o dovolání obviněného P. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 8 To 53/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 16/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 8 To 53/02, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání krajského státního zástupce v Plzni proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 4 T 16/2001. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a ve výroku o trestu, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, a to v jiném složení senátu.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Tento dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat, že skutek, který byl soudem zjištěn, byl chybně kvalifikován v tom smyslu, že byl posouzen jako trestný čin, ačkoli vůbec nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. V rámci uvedeného dovolacího důvodu však není možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že dokazování bylo neúplné apod. To znamená, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze napadat právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, ale nelze napadat samotná skutková zjištění.
V daném případě obviněný v dovolání uplatnil v celém rozsahu jen takové námitky, kterými se snažil zpochybnit skutková zjištění, z nichž Vrchní soud v Praze vycházel, a způsob hodnocení důkazů tímto soudem a v kterých poukazoval také na neúplnost provedeného dokazování. Tyto námitky ovšem nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i o námitce, podle níž obviněný spatřoval nesprávné právní posouzení skutku Vrchním soudem v Praze „v právních vývodech při posouzení subjektivní stránky“. Ani tato námitka nespadá do rámce zmíněného zákonného dovolacího důvodu, protože nebyla pojata jako námitka p r á v n í , nýbrž jako námitka s k u t k o v á .
Vrchní soud v Praze uznal obviněného vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. na rozdíl od Krajského soudu v Plzni, který ho uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Právní závěr v tom směru, že jednání obviněného bylo neseno tzv. nepřímým úmyslem usmrtit poškozeného, Vrchní soud v Praze založil na tom, že obviněný vystřelil proti centrální části hrudníku poškozeného ze střelné zbraně ráže 6,35 mm na krátkou vzdálenost, přičemž místní poměry ve vinárně vylučovaly střelbu z větší vzdálenosti, že poškozenému způsobil život ohrožující zranění a z místa činu uprchl a že bylo vyloučeno forenzně významné ovlivnění rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného ve vztahu ke skutečnosti, že při střelbě do uvedené části lidského těla i při jediném výstřelu zpravidla dochází k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného. Obviněný v dovolání nenamítal nic proti tomu, že by skutkové okolnosti, z nichž vycházel Vrchní soud v Praze, nenaplňovaly zákonné znaky tzv. nepřímého úmyslu, ale namítal nesprávnost těch skutkových zjištění, které Vrchní soud v Praze vzal za podklad svých právních závěrů o subjektivní stránce činu. Obviněný namítal, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, podle které k výstřelu došlo po pádu zbraně na zem a mohlo jít jen o odraženou střelu. Námitky obviněného, jak byly v dovolání uplatněny ve vztahu k otázce úmyslného zavinění, tedy evidentně nejsou vázány na skutkový stav zjištěný Vrchním soudem v Praze, nýbrž na jinou variantu skutkového stavu, a to na variantu prezentovanou v rámci obhajoby obviněného.
Z uvedeného je zjevné, že i když obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil takové námitky, které ho obsahově nenaplňují.
Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec