ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.753.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 753/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. října 2002 o dovolání obviněného K. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2002, č. j. 5 To 123/2002-103, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 190/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2002, č. j. 4 T 190/2001-75, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „dne 19. 10. 2001 kolem 2.15 hodin v P. 1, v ulici V. S. před domem č. 605/5 společně se třemi dosud neztotožněnými osobami napadl údery pěstí do obličeje a jiných částí těla V. T., čímž ho srazil k zemi, a odcizil mu mobilní telefon zn. Siemens S 35 se dvěma SIM kartami nezjištěné hodnoty, peněženku nezjištěné hodnoty s osobními doklady a finanční částkou nejméně v hodnotě 5.000,-- Kč, přičemž mu způsobil zranění s následnou pracovní neschopností v trvání od 19. 10. 2001 do 31. 10. 2001“. Za uvedený trestný čin byl obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Okresní soud rovněž rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2002, č. j. 5 To 123/2002-103, jímž odvolací soud odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, napadl obviněný dovoláním, které na výzvu soudu prvního stupně učiněnou ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. doplnil. V dovolání, které podal prostřednictvím svého obhájce, obviněný uplatnil dva dovolací důvody. První dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel opírá o tvrzení, že skutek byl nesprávně posouzen po právní stránce, jelikož důkazní situace v řízení nemohla vést k výroku o vině ani o trestu. Ve zbývající části dovolání zpochybňuje svědeckou výpověď poškozeného V. T., která by podle jeho názoru měla být předmětem zkoumání znalce z příslušného lékařského oboru. Soudům nižších instancí vytýká, že nezohlednily a neprovedly dokazování ve vztahu k místu údajného činu, které je monitorováno kamerovým systémem. Za této situace skutkový stav, tak jak byl soudy zjištěn, vzbuzuje podle obviněného důvodné pochybnosti o správném právním posouzení věci. Druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné a toto rozhodnutí učinil na podkladě skutkového stavu, který byl nedostatečně zjištěn a vyžaduje dalšího dokazování. S ohledem na shora uvedené skutečnosti v závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil všechna předcházející rozhodnutí soudů v této věci a vrátil věc soudu první instance k novému projednání a rozhodnutí. Sám obviněný na výzvu nalézacího soudu k doplnění náležitostí dovolání reagoval tak, že uplatnil další dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odůvodnil jej tím, že při ukládání trestu vyhoštění soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že je žadatelem o azyl.
Státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství v Brně byl dne 9. 7. 2002 doručen ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného s tím, že má možnost se k němu vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Tohoto práva však nejvyšší státní zástupce do dne konání neveřejného zasedání nevyužil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce (265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, však obsahově nenaplňují důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání a taktéž z jeho doplnění vyplývá, že dovolatel má výhrady jak proti tomu, jak byl skutkový stav zjištěn, tak proti způsobu hodnocení důkazů. Zcela popírá, že by se po útoku pohyboval v relativně malé vzdálenosti od místa, kde mělo dojít k přepadení poškozeného a zásadně také zpochybňuje svědeckou výpověď poškozeného V. T. Podle názoru obviněného soudy nemohly učinit závěr o vině na podkladě takto zjištěného skutkového stavu a „celá záležitost měla být právně posouzena v jeho prospěch“ a on obžaloby zproštěn. Z této argumentace lze jednoznačně dovodit, že obviněný vznáší námitky, které po obsahové stránce uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Za této situace Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b, a proto jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
V souvislosti s ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potřebné uvést, že tento dovolací důvod by se zde mohl uplatňovat výlučně ve vztahu k procesním podmínkám, které nebyly splněny v řízení před odvolacím soudem. Nesplnění procesních podmínek by bylo možno spatřovat např. v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. V tomto směru však dovolatel žádné námitky nevznesl. V uvedeném případě však odvolací soud rozsudek nalézacího soudu věcně přezkoumal z hledisek uvedených v §254 tr. ř., a proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné v dovolání vymezený dovolací důvod nenaplňují a i ohledně tohoto dovolacího důvodu rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který uplatnil sám obviněný až na výzvu okresního soudu, se Nejvyšší soud nezabýval vzhledem k tomu, že podle §265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. K tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu by však Nejvyšší soud nemohl přihlédnout ani za situace, kdyby ve stanovené lhůtě bylo dovolání o tento dovolací důvod doplněno, neboť nebyl uplatněn prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann