ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.781.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 781/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. října 2002 v Brně o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2002, sp. zn. 10 To 85/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 152/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 12. 2001, č. j. 2 T 152/2001-150, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. §224 odst. 2 tr. zákona byl obviněný M. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 let a 6 měsíců. Dále soud obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, okresní pojišťovně P.-v. škodu ve výši 10.887,- Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2002, č. j. 10 To 85/2002-166, shora uvedený rozsudek okresního soudu k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil – při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a výroku o náhradě škody – podle §224 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, s tím, že výkon tohoto trestu podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §49 odst. 1 tr. zákona zároveň obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 27. 5. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), neboť soudům obou stupňů vytýká, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení. V odůvodnění dovolání namítá, že jediným důkazem, který dokládá porušení jeho povinnosti je znalecký posudek Ing. Š., který však je v rozporu se šetřením Policie ČR na místě samém a který podle názoru obviněného nezdůvodnil zcela jednoznačně závěr, že by to byl právě obviněný, kdo před střetem zasahoval do levé poloviny vozovky. Obviněný proto považuje tento důkaz za nevěrohodný a neodpovídající skutečnosti. Přestože obviněný navrhoval, aby původní znalecký posudek byl přezkoumán nebo aby ke zpracování znaleckého posudku o průběhu dopravní nehody byli podle ust. §105 odst. 4 tr. řádu přibráni dva znalci, nebylo žádnému z jeho návrhů vyhověno. Obviněný je přesvědčen, že postupem soudů obou stupňů bylo zkráceno jeho právo na obhajobu a především nebyla respektována zásada in dubio pro reo při hodnocení důkazů v jednotlivostech a vzájemné souvislosti a tím došlo k porušení základní zásady trestního řízení. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí, přičemž souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že „…nepřizpůsobil rychlost jízdy…“ a „…vybočil do protisměrné části vozovky…“, a to námitkami směřujícími zejména proti znaleckému posudku, o jehož závěry především se tato skutková zjištění opírají. Obviněný tak v podstatě namítá, že pokud by odvolací soud nechal původní znalecký posudek přezkoumat nebo v případě, že by znalecký posudek zpracovali znalci dva, dospěl by k jiným skutkovým zjištěním, pro obviněného příznivějším, na základě nichž by až následně dospěl k jinému právnímu posouzení skutku.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š