ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.805.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 805/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2002 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2002, č. j. 4 To 62/2002-501, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 8/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2002, č. j. 4 To 62/2002-501, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného J. H., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, č. j. 49 T 8/2001-460. Citovaným rozsudkem byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
Obviněný podává dovolání prostřednictvím svého obhájce, a to pouze do výroku o vině uvedené pod bodem II. napadeného usnesení, kterého se měl obviněný dopustit tak, že „společně s již odsouzeným B. K. v období od 9. 6. 1999 do 9. 8. 1999 postupně odcizili z objektu skladu S. s. h. r. P., závod D., v obci H., okres V., do něhož vnikali po překonání betonového oplocení a přestřižení ostnatých drátů v jeho horní části, hliníkové housky o celkové váze 16.176 kg, jež následně prodávali v provozovně S. s. firmy P. ve V., okres Z., a takto získané peníze si rozdělili, čímž způsobili S. s. h. r. P. škodu ve výši 1.021.945,- Kč“, přičemž obviněný J. H. způsobil skutky pod body I., II., III. škodu v celkové výši 1.106.424,- Kč a dopustil se jich přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 1998, sp. zn. 10 T 552/98, jenž nabyl právní moci dne 24. 12. 1998, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou roků, přičemž usnesením téhož soudu ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 10 T 552/98, bylo rozhodnuto, že výše uvedený trest odnětí svobody vykoná, do současné doby však k výkonu trestu nedošlo.
Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému J. H. uložen podle §247 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let, když pro jeho výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný J. H. zavázán povinností společně a nerozdílně s odsouzeným B. K. zaplatit na náhradu škody poškozené S. s. h. r. P. 5, Š. 1/616, částku v celkové výši 837.652,20 Kč.
Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opírá o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému usnesení obviněný vytkl, že k výroku o vině v případě jednání uvedenému pod bodem II. rozsudku soudy obou stupňů dospěly především na základě výpovědi odsouzeného B. K., který svou výpověď v průběhu řízení změnil, a proto považuje jeho výpověď za nevěrohodnou. Obviněný zpochybňuje tuto výpověď i ve světle jiných důkazů, které podle jeho názoru mají převážně povahu nepřímých důkazů (listinné důkazy, výpověď poškozeného a S. s. h. r. P., výpovědi pracovníků sběrny, která předmětný hliník vykupovala a v neposlední řadě i svědecká výpověď strojvedoucího). Námitky vznesl obviněný i do výroku o trestu a do výroku o náhradě škody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti v závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V úvodu svého vyjádření polemizuje se skutečností, zda je dovolání podáno skutečně proti rozhodnutí soudu druhého stupně, neboť ze záhlaví podaného dovolání vyplývá, že je podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 49 T 8/2001. Pro tento případ státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Pokud by Nejvyšší soud z další části textu dovolání dovodil, že je dovolání podáno též proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 4 To 62/2002, pak je nutno konstatovat, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétní námitky dovolatele však napadají výrok o vině skutkem sub II. napadeného rozsudku tím způsobem, že soudu vytýkají nesprávné hodnocení provedených důkazů. Tím dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, což však důvodem dovolání ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. být nemůže, a proto státní zástupce navrhuje dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. K dovolatelem napadeným výrokům o trestu a o náhradě škody státní zástupce uvedl, že tato vyjádření postrádají náležitosti vyplývající z ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., zejména neobsahují výslovné prohlášení, že dovolání je samostatně podáno i proti těmto výrokům (tj. nezávisle na dovolání proti výroku o vině) ani uvedení konkrétních pochybení, kterých se soud dle názoru dovolatele měl při rozhodování o trestu a o náhradě škody dopustit. V této souvislosti státní zástupce vyslovil názor, že tuto část dovolání nelze za dovolání považovat a není na místě o ní samostatně rozhodovat. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, souhlasí státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy právní posouzení skutku (tzv. právní věta výroku o vině) neodpovídá skutku tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě, neboť jde o otázku, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Znamená to, že k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení nelze dospět, pokud jsou dovoláním vytýkány vady, které mají svůj základ ve skutkových zjištěních nebo jde o námitky, které směřují do oblasti hodnocení důkazů. Nejvyšší soud je tak povinen respektovat úvahy, jakými se soud řídil při hodnocení provedených důkazů a zásadně vycházet ze skutkového stavu, který byl soudy zjištěn v předcházejícím řízení.
V posuzovaném případě s odkazem na shora uvedené je třeba konstatovat, že dovolatel v dovolání uvádí námitky, které obsahově uplatněný dovolací důvod nenaplňují. S ohledem na dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy vyloučeno, aby Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zjišťoval okolnosti a důvody, které přiměly odsouzeného B. K. ke změně výpovědi či jakkoli jiným způsobem zpochybňoval jeho výpověď či jinak hodnotil provedené důkazy.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b, postupoval dále v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proto tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann