ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.816.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 816/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2002 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 3 To 47/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 9/96 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 10 T 9/96, byl obviněný M. P. uznán vinným (spolu s obviněným K. B.) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zák. Podle §234 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen za použití §35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zák. a ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., který zůstal v napadeném rozsudku nezměněn, uložil obviněnému podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a pro výkon tohoto trestu obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod spatřuje obviněný v tom, že předchozími rozsudky Krajského soudu v Brně byl obviněný obžaloby zproštěn (3x). Posledně uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl, vzhledem k tomu, že věc byla vrchním soudem přikázána podle §262 tr. ř. k projednání a rozhodnutí krajskému soudu v jiném složení senátu, uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody, jak je shora uvedeno. Odvolací soud (Vrchní soud v Olomouci) se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a provedl pouze změnu v souvislosti s nově upravenou výší škody. Dovolatel je toho názoru, že Vrchní soud v Olomouci výše popsaným způsobem porušil zásadu uvedenou v §2 odst. 5 tr. ř., pokud jeho pokyny soudu prvního stupně směřovaly v jeho neprospěch. Dále vyjádřil obviněný názor, že pokud byl uznán vinným, byla rovněž porušena zásada vyjádřená v §2 odst. 6 tr. ř. (volného hodnocení důkazů). Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a obviněného zprostil obžaloby. Do doby než Nejvyšší soud rozhodne, požádal obviněný o odklad výkonu trestu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Ze shora uvedeného je však zcela nepochybné, že obviněný své námitky formálně směřuje do oblasti důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve své podstatě se neztotožnil s hodnocením důkazů a skutkovým zjištěním. Je zřejmé, že namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně hodnoceny. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno uvést, že jej lze jako dovolací důvod uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl nesprávně zjištěn nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Z obsahu podaného dovolání je nepochybné, že obviněný popírá, že by se dopustil skutku tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, příp. odvolacím soudem. V této souvislosti rovněž poukazuje na to, že důkazy byly hodnoceny v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené shora je třeba uvést, že obviněným byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. §265b tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by musel Nejvyšší soud věc obviněného meritorně přezkoumávat (§265i odst. 3, 4 tr. ř.).
S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu nepřicházelo v úvahu rozhodovat o žádosti obviněného o odklad výkonu trestu. Zde je však nezbytné dále upozornit, že návrh na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, podává předseda senátu soudu prvního stupně. O odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí rozhoduje Nejvyšší soud na návrh předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoli z podnětu dovolatele (§265h odst. 3 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann