ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.817.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 817/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2002 o dovolání obviněného P. U., proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 2 T 299/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. U. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. U. podal prostřednictvím obhájkyně dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 2 T 299/2001.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání, které není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Ta část citovaného ustanovení, v níž je uvedeno „jestliže soud rozhodl ve druhém stupni“, znamená, že dovolání je přípustné jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Z toho je zřejmé, že dovoláním nelze napadat rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek. Jeho mimořádnost spočívá kromě jiného v tom, že ho lze podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí. Podmínkou přípustnosti dovolání je též to, že předcházelo dvouinstanční řízení. Je proto logické, že musí být podáno proti tomu rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována, což je v podmínkách dvouinstančního řízení vždy rozhodnutí soudu druhého stupně.
Dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ proto není přípustné. Tento soud totiž rozhodl jako soud prvního stupně. Právní moc rozsudku Okresního soudu Praha-východ byla nastolena usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 10 To 48/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Pokud obviněný dovoláním sledoval zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-východ, měl dovolání podat v souladu s ustanovením §265a odst. 1 tr. ř. proti usnesení Krajského soudu v Praze. O tom byl ostatně obviněný také poučen, neboť odpovídající poučení bylo součástí usnesení Krajského soudu v Praze.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni. Tím je ovšem upraveno pouze místo podání uvedeného opravného prostředku a neznamená to nic v tom smyslu, že by rozhodnutím, které se dovoláním napadá, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně.
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud odvolací soud usnesením zamítl odvolání obviněného, považuje se pro účely dovolacího řízení takové rozhodnutí za rozhodnutí ve věci samé, což vyplývá z výslovného ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Proti tomuto rozhodnutí pak je třeba podat dovolání.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec