ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.831.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 831/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2002 v Brně o dovolání obviněného A. T., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. dubna 2002, sp. zn. 31 To 112/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 1024/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 31. 1. 2002, č. j. 4 T 1024/2001-176, byl obviněný uznán vinným
1)trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil jednáními popsanými pod body 1, 2, 3 a 5 výroku tohoto rozsudku,
2)trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil jednáními popsanými pod body 2 a 3 výroku tohoto rozsudku,
3)trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2 výroku tohoto rozsudku a
4)trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 4 výroku tohoto rozsudku.
Podle ust. §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §57a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému dále uložen zákaz pobytu v okrese Č. L. na 5 let. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona bylo obviněnému zároveň uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. Dále soud obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost nahradit poškozené E. F. škodu ve výši 2.100,- Kč, M. A. škodu ve výši 1.445,- Kč, J. P. škodu ve výši 21.000,- Kč, J. H. škodu ve výši 46.498,- Kč, J. H. škodu ve výši 8.550,- Kč, D. K. škodu ve výši 2.910,- Kč, přičemž poškozeného D. K. odkázal podle §229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem uplatněného nároku na občanskoprávní řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 4. 2002, č. j. 31 To 112/2002-201, odvolání obviněného (směřující pouze do bodu 4 výroku rozsudku soudu prvního stupně) podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 1. 8. 2002 dovolání (soudu prvního stupně bylo dovolání doručeno dne 2. 8. 2002), a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání – shodně jako v odvolání - namítá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, neboť nebylo jednoznačným a spolehlivým způsobem prokázáno, že se obviněný trestného činu loupeže dopustil. Podle názoru obviněného dále došlo k pochybení při opatřování důkazů, když poškozená E. F. byla seznámena s fotografií obviněného před rekognicí. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že to byl právě on, kdo „dne 20. 8. 2001 kolem 17.30 hod. v D., okr. Č. L., na n. R., pod pohrůžkou použití nože přinutil prodavačku ve stánku s tabákem E. F., k vydání částky 2.100,- Kč, a ke škodě majitele stánku M. A., odcizil 1.000,- Kč v mincích a 10 krabiček cigaret různých značek v hodnotě 445,- Kč“.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š