ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.880.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 880/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2002 v Brně o dovolání obviněné L. L., které podala proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2002, sp. zn. 9 To 142/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 84/99, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců se zkušební dobou 2 let. Současně jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 99.000 Kč.
Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo odvolání obviněné, které podala proti rozsudku soudu I. stupně, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním, které podala včas prostřednictvím obhájce, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, když „bylo vydáno na základě nesprávného právního zhodnocení, kdy došlo k absenci faktické skutečnosti, na jejímž základě byl nesprávně zjištěný skutkový stav“. V souvislosti s tím namítá, že soud nesprávně zhodnotil svědecké výpovědi a v „návaznosti na nesprávné zhodnocení důkazů dospěl i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení celého případu“. Soudu vytýká, že vycházel z výpovědi poškozeného, který však byl v minulosti již 2x odsouzen, a při hodnocení věrohodnosti výpovědí měl vycházet z toho, že obviněná je naopak bezúhonná a „neměla zapotřebí, aby kvůli částce kolem 100.000 Kč se měla dopustit spáchání trestné činnosti“. Podrobně se pak zabývá obsahem a hodnocením jednotlivých svědeckých výpovědí a soudu vytýká, že neprovedl další navržené důkazy, když ve věci jsou závažné pochybnosti, které nebyly vůbec zhodnoceny. Navrhla proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto dovolacího důvodu lze proto namítat, že soudy zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako daný trestný čin, ač jde o trestný čin jiný nebo, že daný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu. Ze znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž vyplývá, že dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost zjištěného skutkového stavu, který je v dovolacím řízení nezpochybnitelný a pro dovolací soud závazný. Dovolatelka však, ač formálně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svými námitkami zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu když namítá, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že svědecké výpovědi byly soudem nesprávně zhodnoceny a že nebyly provedeny navržené důkazy. Tyto námitky ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani žádný jiný) nenaplňují a jsou v dovolacím řízení bezvýznamné.
Z obsahu dovolání je tak zřejmé, že bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž mohl z jeho podnětu napadené rozhodnutí přezkoumat ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš