ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.92.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 92/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2002, sp. zn. 11 To 20/2002, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 2 T 73/2001, byl obviněný uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době od 7. 4. 2001 do 10. 5. 2001 v H. K. v D. ulici, vystupujíc pod smyšleným jménem jako J. K., si od J. F., postupně v 11 případech vypůjčil různě vysoké finanční částky s tím, že je ve smluvených lhůtách vrátí, ač věděl, že svých závazků nebude schopen dostát, peníze nevrátil, čímž J. F. způsobil škodu v celkové výši 28.500,- Kč. Za toto své jednání byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost uhradit J. F., škodu ve výši 28.500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku si podal obviněný odvolání, které bylo podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 11 To 20/2002, jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 2. 2002.
Proti rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 22. 3. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v ust. §265e odst. 1 tr. ř. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), a to do výroků rozsudku soudu prvního stupně o vině a trestu a do výroku usnesení soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání do výroku soudu prvního stupně. Dovolatel soudu prvního stupně především vytýká nesprávné právní posouzení skutku, a tím i nesprávné hmotněprávní posouzení. Namítá, že uvedením nepravého jména neměl v úmyslu uvést J. F. v omyl. O půjčku ho požádal proto, že se nachází v tíživé sociální situaci, se svou družkou, s níž bydlí na stejné ulici jako pan F., má tři nezletilé děti a je již delší dobu nezaměstnaný. Pod smyšleným jménem vystupoval z toho důvodu, že se styděl říci své pravé jméno, když byl v bytě pana F. účasten promítání erotických filmů a nechtěl, aby se o jeho návštěvách jeho družka dozvěděla. Nikdy nechtěl pana F. uvést v omyl a vždy, když mu nemohl peníze vrátit v termínu, se osobně omluvil a on mu i poté půjčoval další částky, které vždy chtěl vrátit. V průběhu žalovaného období nakonec panu F. své pravé jméno a adresu sdělil a on mu i nadále půjčoval peníze. Chybou, které lituje bylo, že panu F. uvedl, že chce jednu půjčku pro policistu H. S panem F. nakonec uzavřel dohodu, v níž uznává dluh a zavazuje se ho splácet po 500,- Kč měsíčně s tím, že dne 20. 12. 2001 a 23. 1. 2002 splátku dokonce dle dohody uhradil a v dalším splácení mu zabránil nástup do výkonu trestu. Nemůže se proto v jeho případě jednat o skutek trestného činu podvodu, nýbrž o vztah občanskoprávní. Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhl, aby dovolací soud ve veřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout, popř. aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a ve věci sám rozhodl o zproštění obžaloby. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil nebo přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že orgány činné v trestním řízení provedly ve věci náležitá skutková zjištění, jednání obviněného správně kvalifikovaly a uložený trest odpovídá kriteriím uvedeným v §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265j tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 2 tr. ř. jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Pokud jde o dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, dovolací soud shledal, že dovolání proti tomuto rozhodnutí přípustné je, a to podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§265a odst. 2 písm. a/ tr. ř.).
Obviněný, řádně zastoupený advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Existenci této vady spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení otázky zavinění ve formě jednání úmyslného, tedy obligatorní složky subjektivní stránky trestného činu podvodu ve smyslu ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák., když nikdy neměl v úmyslu poškozeného uvedením nepravého jména uvést v omyl a vypůjčené peníze mu chtěl vrátit, takže se nemůže jednat o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., ale jde o občanskoprávní vztah mezi ním a poškozeným. Obviněný tady napadá právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uplatňuje tak způsobilý dovolací důvod.
V projednávaném případě obviněného soud prvního stupně na podkladě vyhodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) zjistil, že obviněný uvedl poškozeného v omyl, když vystupoval pod smyšleným jménem a od samého počátku jednal v úmyslu nevrátit mu ve stanovených lhůtách vypůjčené peněžní částky, neboť si byl vědom, že sám legální zdroj příjmů nemá. Toto skutkové zjištění bylo podkladem pro následné hmotněprávní posouzení skutku, když soud dovodil naplnění všech znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák., tzn. i její tzv. subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění. Ve věci proto uznal obviněného vinným trestným činem podvodu, uložil mu trest a rozhodl o povinnosti zaplatit poškozenému náhradu škody. Odvolací soud se s uvedenými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, a rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného. Toto rozhodnutí odvolacího soudu ohledně právního posouzení skutku je správné.
Dovolací soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a z hlediska námitek dovolatele hodnotí pouze správnost právního posouzení daného skutku. Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl nebo využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle citovaného ustanovení se v tomto případě vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu půjčené peníze vůbec nevrátit, nebo je nevrátit ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 38 v sešitu č. 7–8/2001, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vycházel-li v dané věci odvolací soud ze skutkového zjištění, že obviněný „sám žádné peníze nemá, neboť nepracuje, vystupoval pod smyšleným jménem, k tomu si dokonce pořídil razítko firmy, kterou neměl, někdy předkládal potvrzení o svém příjmu, které taktéž nebylo pravdivé, jindy vypůjčoval peníze zcela nepravdivě pro další osobu, dokonce pro policistu“, je jeho závěr o tom, že obviněný od počátku jednal v úmyslu nevrátit poškozenému ve stanovených lhůtách vypůjčené peněžní částky, správný a tím je správné i právní posouzení skutku podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nebyl uplatněn důvodně, protože uvedené právní posouzení z daných skutkových zjištění jednoznačně vyplývá.
Nelze proto přisvědčit ani námitce dovolatele, že neměl v úmyslu uvést poškozeného v omyl, když zjištěné skutkové okolnosti jednoznačně prokazují, že obviněný (uváděním nepravdivého jména, nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, nepravdivého tvrzení o půjčce pro jinou osobu, …) předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Poškozeného tak úmyslně uváděl v omyl, že je schopen dostát svého závazku, ač sám předem věděl, že vzhledem k jeho příjmům a celkové sociální situaci tomu tak není.
O vztah občanskoprávní a tedy nikoli o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., jak namítá obviněný, by se jednalo pouze v případě, kdyby teprve po uzavření smlouvy o půjčce peněz vznikly překážky, které by obviněnému bránili splnit závazek z půjčky a které nemohl v době uzavření půjčky ani předvídat, když by jinak byl schopen peníze vrátit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů vrácení peněz odkládal, nebo až dodatečně pojal úmysl peníze vůbec nevrátit. Ze soudem zjištěných skutkových okolností ale takovýto závěr v žádném případě nevyplývá.
Podle názoru dovolatele rozhodl soud druhého stupně vadně také proto, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. ř.). Proto byl v dovolání vedle důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn také důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci.
V posuzované věci však odvolací soud jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. ř.) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem, takže ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Na základě uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265j tr. ř. zamítl, když shledal, že není důvodné.
Pokud jde o žádost obviněného o odložení výkonu trestu odnětí svobody, o tomto návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně a Nejvyšší soud sám důvody pro odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š, v. r.
Za správnost vyhotovení :
Jitka Juránková
7 Tdo 92/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2002, sp. zn. 11 To 20/2002, takto: Podle §265j tr. ř. se dovolání z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 2 T 73/2001, byl obviněný uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době od 7. 4. 2001 do 10. 5. 2001 v H. K. v D. ulici, vystupujíc pod smyšleným jménem jako J. K., si od J. F., postupně v 11 případech vypůjčil různě vysoké finanční částky s tím, že je ve smluvených lhůtách vrátí, ač věděl, že svých závazků nebude schopen dostát, peníze nevrátil, čímž J. F. způsobil škodu v celkové výši 28.500,- Kč. Za toto své jednání byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost uhradit J. F., škodu ve výši 28.500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku si podal obviněný odvolání, které bylo podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 11 To 20/2002, jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 2. 2002.
Proti rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 22. 3. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v ust. §265e odst. 1 tr. ř. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), a to do výroků rozsudku soudu prvního stupně o vině a trestu a do výroku usnesení soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání do výroku soudu prvního stupně. Dovolatel soudu prvního stupně především vytýká nesprávné právní posouzení skutku, a tím i nesprávné hmotněprávní posouzení. Namítá, že uvedením nepravého jména neměl v úmyslu uvést J. F. v omyl. O půjčku ho požádal proto, že se nachází v tíživé sociální situaci, se svou družkou, s níž bydlí na stejné ulici jako pan F., má tři nezletilé děti a je již delší dobu nezaměstnaný. Pod smyšleným jménem vystupoval z toho důvodu, že se styděl říci své pravé jméno, když byl v bytě pana F. účasten promítání erotických filmů a nechtěl, aby se o jeho návštěvách jeho družka dozvěděla. Nikdy nechtěl pana F. uvést v omyl a vždy, když mu nemohl peníze vrátit v termínu, se osobně omluvil a on mu i poté půjčoval další částky, které vždy chtěl vrátit. V průběhu žalovaného období nakonec panu F. své pravé jméno a adresu sdělil a on mu i nadále půjčoval peníze. Chybou, které lituje bylo, že panu F. uvedl, že chce jednu půjčku pro policistu H. S panem F. nakonec uzavřel dohodu, v níž uznává dluh a zavazuje se ho splácet po 500,- Kč měsíčně s tím, že dne 20. 12. 2001 a 23. 1. 2002 splátku dokonce dle dohody uhradil a v dalším splácení mu zabránil nástup do výkonu trestu. Nemůže se proto v jeho případě jednat o skutek trestného činu podvodu, nýbrž o vztah občanskoprávní. Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhl, aby dovolací soud ve veřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout, popř. aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a ve věci sám rozhodl o zproštění obžaloby. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil nebo přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že orgány činné v trestním řízení provedly ve věci náležitá skutková zjištění, jednání obviněného správně kvalifikovaly a uložený trest odpovídá kriteriím uvedeným v §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265j tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§265a tr. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 2 tr. ř. jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Pokud jde o dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, dovolací soud shledal, že dovolání proti tomuto rozhodnutí přípustné je, a to podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§265a odst. 2 písm. a/ tr. ř.).
Obviněný, řádně zastoupený advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Existenci této vady spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení otázky zavinění ve formě jednání úmyslného, tedy obligatorní složky subjektivní stránky trestného činu podvodu ve smyslu ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák., když nikdy neměl v úmyslu poškozeného uvedením nepravého jména uvést v omyl a vypůjčené peníze mu chtěl vrátit, takže se nemůže jednat o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., ale jde o občanskoprávní vztah mezi ním a poškozeným. Obviněný tady napadá právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uplatňuje tak způsobilý dovolací důvod.
V projednávaném případě obviněného soud prvního stupně na podkladě vyhodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) zjistil, že obviněný uvedl poškozeného v omyl, když vystupoval pod smyšleným jménem a od samého počátku jednal v úmyslu nevrátit mu ve stanovených lhůtách vypůjčené peněžní částky, neboť si byl vědom, že sám legální zdroj příjmů nemá. Toto skutkové zjištění bylo podkladem pro následné hmotněprávní posouzení skutku, když soud dovodil naplnění všech znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák., tzn. i její tzv. subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění. Ve věci proto uznal obviněného vinným trestným činem podvodu, uložil mu trest a rozhodl o povinnosti zaplatit poškozenému náhradu škody. Odvolací soud se s uvedenými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, a rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného. Toto rozhodnutí odvolacího soudu ohledně právního posouzení skutku je správné.
Dovolací soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a z hlediska námitek dovolatele hodnotí pouze správnost právního posouzení daného skutku. Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl nebo využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle citovaného ustanovení se v tomto případě vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu půjčené peníze vůbec nevrátit, nebo je nevrátit ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 38 v sešitu č. 7–8/2001, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vycházel-li v dané věci odvolací soud ze skutkového zjištění, že obviněný „sám žádné peníze nemá, neboť nepracuje, vystupoval pod smyšleným jménem, k tomu si dokonce pořídil razítko firmy, kterou neměl, někdy předkládal potvrzení o svém příjmu, které taktéž nebylo pravdivé, jindy vypůjčoval peníze zcela nepravdivě pro další osobu, dokonce pro policistu“, je jeho závěr o tom, že obviněný od počátku jednal v úmyslu nevrátit poškozenému ve stanovených lhůtách vypůjčené peněžní částky, správný a tím je správné i právní posouzení skutku podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nebyl uplatněn důvodně, protože uvedené právní posouzení z daných skutkových zjištění jednoznačně vyplývá.
Nelze proto přisvědčit ani námitce dovolatele, že neměl v úmyslu uvést poškozeného v omyl, když zjištěné skutkové okolnosti jednoznačně prokazují, že obviněný (uváděním nepravdivého jména, nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, nepravdivého tvrzení o půjčce pro jinou osobu, …) předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Poškozeného tak úmyslně uváděl v omyl, že je schopen dostát svého závazku, ač sám předem věděl, že vzhledem k jeho příjmům a celkové sociální situaci tomu tak není.
O vztah občanskoprávní a tedy nikoli o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., jak namítá obviněný, by se jednalo pouze v případě, kdyby teprve po uzavření smlouvy o půjčce peněz vznikly překážky, které by obviněnému bránili splnit závazek z půjčky a které nemohl v době uzavření půjčky ani předvídat, když by jinak byl schopen peníze vrátit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů vrácení peněz odkládal, nebo až dodatečně pojal úmysl peníze vůbec nevrátit. Ze soudem zjištěných skutkových okolností ale takovýto závěr v žádném případě nevyplývá.
Podle názoru dovolatele rozhodl soud druhého stupně vadně také proto, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. ř.). Proto byl v dovolání vedle důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn také důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci.
V posuzované věci však odvolací soud jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. ř.) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem, takže ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Na základě uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265j tr. ř. zamítl, když shledal, že není důvodné.
Pokud jde o žádost obviněného o odložení výkonu trestu odnětí svobody, o tomto návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně a Nejvyšší soud sám důvody pro odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š