ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.938.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 938/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 11. 2002 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 To 15/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 10/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 3 T 10/2000, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy v trvání pěti let. Jednání obviněného spočívalo v tom, že „dne 25. října 1999 kolem 21.25 hod. v P. 2, v Z. ul., v restauraci U z. ž. vyvolal slovní rozepři s poškozeným V. L., vyvedl ho před restauraci, po chvíli se vrátil zpět, po krátké době vyšel opět před restauraci, kde nalezl poškozeného spícího na zemi, nutil jej vstát, chytil ho za oděv a odtáhl ho na druhou stranu ulice ke vchodu do domu č. 20, kde poškozeného udeřil do obličeje, když upadl na zem, kopal ho do hlavy, opět se vrátil zpět do restaurace kde zaplatil a po odchodu z restaurace přišel k poškozenému spolu s P. A., opět do poškozeného, který ležel na zemi, kopl, následně pak byla zavolána lékařská pomoc ze strany svědka A., přičemž poškozený v důsledku napadení utrpěl četné oděrky v obličejové části, krevní výrony a pohmoždění mozku, tzv. mostu Varolova, a dne 2. listopadu 1999 na následky zranění v nemocnici zemřel“.
Odvolání obviněného R. K., podané proti tomuto rozsudku, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 To 15/02, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 7 To 15/02, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Obviněný oběma soudům vytkl, že s ohledem na vyjádření znalců k charakteru zranění a zjištěnému onemocnění u poškozeného, nemohly dospět k jednoznačnému závěru, že smrt poškozeného nastala v příčinné souvislosti se způsobeným zraněním. Podle názoru obviněného měly být výše uvedené skutečnosti hodnoceny v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy ve prospěch obviněného. Tuto část svých úvah shrnul obviněný v závěr, že použitá právní kvalifikace podle §222 odst. 1, odst. 3 tr. zák. neodpovídá provedenému dokazování. V další části dovolání poukazuje dovolatel na to, že odvolací soud se odmítl zabývat právní kvalifikací jeho jednání, když dospěl k závěru, že jeho odvolání, podané proti rozsudku soudu prvního stupně, směřovalo pouze proti výroku o trestu. Obviněný vyslovil názor, že pokud u veřejného zasedání vznesl výhrady k použité právní kvalifikaci, měl odvolací soud projednat odvolání v celém rozsahu, tedy nejen v rozsahu trestu, ale v otázce viny, neboť doplnění odvolání v průběhu odvolacího řízení zákon nevylučuje. V další části dovolání uplatnil obviněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který odůvodnil tím, že napadeným rozhodnutím byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž opětovně poukázal na to, že odvolací soud přezkoumával pouze výrok o trestu soudu prvního stupně a výhradou k právní kvalifikaci jednání obviněného se odmítl zabývat. Obviněný dále poukázal na to, že i pokud přezkoumával odvolací soud jeho odvolání pouze ve výroku o trestu, nepostupoval v souladu se zákonem, neboť jeho odvolání zamítl, aniž při ukládání trestu bylo důsledně postupováno podle ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, prostřednictvím obhájce /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, a že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Obviněný jako dovolací důvod uvedl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Zde je potřebné upozornit na to, že pokud by měl Nejvyšší soud vycházet pouze z takto označeného dovolacího důvodu, přicházelo v úvahu odmítnutí dovolání, neboť podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá uvedený dovolací důvod v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nejvyšší soud však musel v daném případě posuzovat podané dovolání, resp. uvedený dovolací důvod podle jeho obsahu. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud shledal, že svým obsahem uplatněný dovolací důvod odpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tato úprava byla provedena zák. č. 200/2002 Sb., a v době podaní dovolání byla již účinná.
Dovolání, s uplatněním důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Podstata dovolacího důvodu spočívajícího v tzv. procesních podmínkách je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném řízení přezkoumat napadené rozhodnutí řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl, nebo zamítl, aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domáhala přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem provedeno nebylo (např. proto, že odvolání bylo jako opožděné odmítnuto).
Argumentace, která byla užita v podaném dovolání spíše odpovídá alternativě druhé, uvedené v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /vzhledem k tomu, že však dovolatel uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k), který vyjadřoval otázku procesních podmínek před novelou provedenou zák. č. 200/2002 Sb., mohla by vyvstat otázka, zda vůbec výše uvedená alternativa mu byla známa/, a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., i když byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Podle tohoto dovolacího důvodu může dovolatel namítat prostřednictvím rozhodnutí soudu druhého stupně určitá pochybení či vady řízení u soudu prvního stupně. Namítat však může pouze vady a pochybení uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje obviněný na to, že uložený trest odnětí svobody hodnotí jako neúměrně přísný a odporující zásadám, které vyplývají z ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák. Z uvedeného ustanovení trestního zákona plyne, že pachateli, který je uznán vinným tímto trestným činem, se ukládá trest v rámci trestní sazby od pěti do dvanácti let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let, pak byl uložen v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z argumentace shora uvedené, kterou použil obviněný v podaném dovolání, je nepochybné, že dovolání směřuje výlučně proti „neúměrně přísnému trestu“, který byl obviněnému uložen. Uvedenou argumentací však není naplněn žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí pouze formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn pouze tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestní zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatelem uplatněné námitky však nenaplňují dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání, pokud jde o důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Pokud byl obviněným uplatněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zde musí Nejvyšší soud poukázat na to, že obviněný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ihned po jeho vyhlášení, když jeho odvolání směřovalo výlučně proti výroku o trestu. Až v konečném návrhu obhájce u veřejného zasedání vznesl výhradu k právní kvalifikaci jednání obviněného. Před zahájením veřejného zasedání ani v jeho průběhu obviněný ani obhájce neuvedli, že by snad podávali odvolání také proti výroku o vině. K uvedené problematice považuje Nejvyšší soud za nutné dále uvést, že podle novelizovaného znění trestního řádu (účinného od 1. 1. 2002), a to §249 odst. 1, musí být odvolání ve lhůtě stanovené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Vzhledem k tomu, že celé opravné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, je pak i věcí obviněného, zda proti rozsudku podá odvolání či nikoliv. V dispozici obviněného je rovněž i to, jaký rozsah přezkumu odvolacímu soudu vymezí. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení není natolik uplatňován revizní princip, je důležité, aby obviněný věnoval patřičnou péči zejména vymezení výroků, které chce odvoláním napadnout a rovněž odůvodnění odvolání, které by mělo být provedeno ve lhůtě stanovené zákonem. Jestliže sám obviněný v podaném dovolání uvádí, že ustanovení „§249 odst. 1 tr. ř. sice stanoví povinnost odvolatele podané odvolání ve lhůtě uvedené v §248 odst. 1 tr. ř. odůvodnit, ovšem možnost doplnění odůvodnění v průběhu odvolacího řízení nevylučuje“, je nezbytné k tomu uvést, že doplněním odůvodnění podaného odvolání je možno rozumět pouze to, že obviněný může v rámci výroku, který ve lhůtě stanovené zákonem odvoláním napadl, doplnit odůvodnění pouze tohoto výroku a nikoli rozšiřovat odvolání na další výroky rozsudku, které nebyly ve lhůtě stanovené zákonem opravným prostředkem napadeny. Sám odvolací soud se s obdobnou námitkou obviněného, která byla uplatněna v rámci konečného návrhu obhájce obviněného, vypořádal v odůvodnění svého usnesení.
Vzhledem k tomu, že obviněný omezil přezkumnou povinnost a zároveň právo odvolacího soudu přezkoumávat napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze na výrok o trestu, mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které jeho vydání předcházelo. Pokud tedy jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, přesto že odvolání podal pouze proti výroku o vině, přichází ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu aplikace ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy odmítnutí pro jeho nepřípustnost.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann