ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.939.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 939/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 11. 2002 dovolání obviněné M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 6 To 254/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 140/2000 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 6 To 254/2002, ve výroku, jímž byla obviněná M. N. uznána vinnou trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák., a ve výroku o uložení trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Domažlicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 1 T 140/2000, byla obviněná M. N. uznána vinnou trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněná dne 1. 2. 2000 po 10.00 hod. v obci S., okr. D., při provádění výkonu rozhodnutí odstraněním nepovolené stavby plotu na pozemku parc. č. 69/1 v katastrálním území S. na základě vydaného příkazu k provedení výkonu rozhodnutí ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. SÚ-1/96, v úmyslu zabránit výkonu rozhodnutí nad odstraňovanou stavbou mávala dřevěnou plaňkou o délce 1 až 1,2 metru s tím, že každého, kdo se dotkne plotu, praští přes prsty, takže pracovníci pověření odstraněním plotu a J. K., vedoucí odboru výstavby, V., Ž. a d., se nemohli přiblížit a provést výkon rozhodnutí a od provedení výkonu rozhodnutí upustili, a obviněná se tohoto jednání dopustila před nejméně pěti osobami.
Kromě toho bylo rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích rozhodnuto ohledně obviněného P. N.
Proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích podali odvolání jednak okresní státní zástupce v Domažlicích ohledně obviněné M. N. a jednak obviněná M. N. O těchto odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 6 To 254/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Domažlicích zrušen ohledně obviněné M. N. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byla obviněná M. N. na podkladě skutkového stavu zjištěného Okresním soudem v Domažlicích uznána vinnou trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle §154 odst. 1 tr. zák. (v rozsudku je nepřesně uvedeno „podle §254 odst. 1 tr. zák.“) k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala obviněná M. N. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Dovolání podala proti výroku o vině i proti výroku o trestu. Odkázala na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítla, že proneseným výrokem chtěla jen zabránit exekuci, kterou považovala za nezákonnou, nikoli ublížit někomu na zdraví. Uvedla, že její výrok se nerovnal výhrůžce ublížení na zdraví a že se jednalo pouze o řečnický obrat. Vytkla, že soud se nezabýval reálností vzniku ublížení na zdraví ve smyslu §154 odst. 1 tr. zák., §221 odst. 1 tr. zák. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby odvolacímu soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek a předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro výkon pravomoci státního orgánu.
Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že obviněná naplnila ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že pachatel jinému vyhrožuje ublížením na zdraví pro výkon pravomoci státního orgánu. Zákonný znak „vyhrožuje ublížením na zdraví“ považoval Krajský soud v Plzni za naplněný zjištěním, že obviněná mávala dřevěnou plaňkou o délce 1 až 1,2 metru a prohlašovala, že každého, kdo se dotkne plotu, praští přes prsty. S tímto závěrem Krajského soudu v Plzni se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Jestliže pachatel trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 tr. zák. jinému vyhrožuje ublížením na zdraví, znamená to, že vyhrožuje jednáním, které pokud by bylo uskutečněno, by bylo trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., případně trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že pojem ublížení na zdraví (§221 odst. 1 tr. zák.) je obsažen i v pojmu těžká újma na zdraví (§222 odst. 1 tr. zák.), je logické, že újma, kterou pachatel hrozí, musí dosahovat takové intenzity, která odpovídá alespoň pojmu ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. Jde o takový zásah do tělesné integrity jiné osoby, s nímž je spojeno omezení v obvyklém způsobu života, které není jen zcela přechodné. Tento znak ublížení na zdraví je naplněn tehdy, když omezení trvá alespoň 7 dnů. Jinak nejde o ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. a může jít např. o drobné ublížení na zdraví ve smyslu §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb.
Zjištění Krajského soudu v Plzni, že obviněná vyhrožovala tím, že každého, kdo se dotkne plotu, praští přes prsty, vyjadřuje jen jednání, jímž obviněná vyhrožovala, ale v podstatě nijak nevyjadřuje následek, který z tohoto jednání případně hrozil. Je nutné připustit, že pokud pachatel praští jiného přes prsty, přichází z hlediska tělesné integrity poškozeného v úvahu následek, který může, ale nutně nemusí mít povahu ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. Tento následek reálně může mít i charakter drobného zranění, které nemusí dosahovat intenzity vyžadované zákonem pro ublížení na zdraví. V takovém případě ale nemůže jít o trestný čin útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 tr. zák.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni, pokud jde o výrok o vině obviněné trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 tr. zák., nemůže obstát, protože součástí skutku zjištěného soudem není žádná konkrétní skutková okolnost, která by se jakkoli týkala následku, jehož způsobením obviněná vyhrožovala, natož aby šlo o následek, který by naplňoval zákonný znak vyhrožování „ublížením na zdraví“.
Jinak lze poznamenat, že v popisu skutku, který je uveden ve výroku napadeného rozsudku, chybí označení státního orgánu, proti kterému posuzovaný skutek směřoval. Pokud je v souvislosti s funkcí J. K. zmíněn „odbor výstavby, V., Ž. a d.“, jde zjevně jen o označení určité organizační složky a nikoli o úplné označení státního orgánu, o který jde.
Nejvyšší soud proto v napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni zrušil výrok o vině obviněné a v návaznosti na to i výrok o trestu. Nedotčen zůstal výrok, jímž Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích.
Kromě toho Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část rozsudku Krajského soudu v Plzni obsahově navazovala a která zrušením pozbyla podkladu.
Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec