ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.952.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 952/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 11. 2002 o dovolání obviněného A. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2002, č. j. 4 To 673/2001-289, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 3 T 359/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 359/2000 podal obviněný A. R. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2002, č. j. 4 To 673/2001-289, jímž jako nedůvodné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2001, č. j. 3 T 359/2000-234. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen podle §155 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně okresní soud obviněnému uložil podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci specifikované ve výroku tohoto rozsudku.
Dovolání obviněný podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V rámci tohoto dovolacího důvodu poukazuje na to, že soud prvního stupně a poté i soud druhého stupně nesprávně posoudily důkazy a sice v tom smyslu, že lživá tvrzení svědků považovaly za pravdivá. Obviněný i přesto trvá na tom, že uvedený skutek nespáchal a že tvrzení svědků jsou ve velké většině nepravdivá. Ve zbývající části dovolání obviněný rozebírá jednotlivé důkazy. Obviněný je přesvědčen o tom, že je nevinen a skutku, za který byl odsouzen se vůbec nedopustil. V závěrečném petitu se obviněný domáhá zrušení usnesení krajského soudu s tím, aby bylo ve věci znovu jednáno a „aby rozsudek Okresního soudu v Mostě byl zrušen podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř.“
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S poukazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Námitky podatele jsou však výlučně námitkami skutkovými, neboť podatel se domáhá jiného hodnocení důkazů soudy a tím současně akceptování zásadně odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl nalézací soud a se kterým se odvolací soud ztotožnil. Takové námitky se však nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s žádným jiným dovolacím důvodem. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací poté, co zjistil, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Tak je tomu tehdy, je-li dovolatelem s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukazováno na nedostatky mající základ ve skutkovém zjištění, ale také tehdy, domáhá-li se dovolatel prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu jiného hodnocení důkazů.
Dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatňovat toliko v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom posouzení otázky, zda rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, může záležet v tom, že skutkové zjištění neodpovídá právní kvalifikaci trestného činu nebo že skutek tak, jak byl zjištěn, není trestným činem. To znamená, že se jím nelze domáhat přezkoumání skutkového zjištění či nového hodnocení důkazů, protože Nejvyšší soud zásadně přezkoumává právní kvalifikaci skutku pouze v návaznosti na již zjištěný skutkový stav věci.
Je zřejmé, že dovolatel v podaném dovolání neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace skutku je nesprávná nebo že existují pochybnosti o tom, zda popsaný skutek je trestným činem. Naopak je zřejmé, že obviněný v dovolání uvádí námitky, které uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Obviněný dovolání opírá o shora citovaný dovolací důvod s tvrzením, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že uvedený skutek nespáchal a že tvrzení svědků jsou ve velké většině nepravdivá. I další tvrzení, která obviněný v dovolání uvádí, mají pouze prokázat to, že obviněný je přesvědčen o tom, že je nevinný a že se trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. vůbec nedopustil. Jedná se tedy o námitky, které vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu nejsou relevantní.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené je třeba uvést, že obviněným byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann