ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.954.2002.2
7 Tdo 954/2002 – I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 v Brně o dovolání obviněného V. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2002, č. j. 5 To 333/2002-107, v trestní věci vedené Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 3 T 80/2002, podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2002, č. j. 5 To 333/2002-107, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. července 2002, č. j. 3 T 80/2002-82, se zrušují .
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karviné se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2002, č. j. 3 T 80/2002-82, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §250 odst. 1, odst. 2 a §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona. Podle §250 odst. 2 tr. zákona byl obviněnému za jednání popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal soud prvního stupně poškozeného s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2002, č. j. 5 To 333/2002-107, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. K námitce obviněného vznesené v rámci veřejného zasedání, že poškozený obviněnému nabízel tiskárnu, která neměla tak vysokou hodnotu, jak je uvedeno v rozsudku, odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že okresní soud správně snížil hodnotu tiskárny na částku 2.000,- Kč, když poškozený v přípravném řízení uvedl, že obžalovaný projevil zájem o tiskárnu v hodnotě 3.990,- Kč, ovšem ve své výpovědi u hlavního líčení připustil, že v nabídce má i tiskárny levnější, které se pohybovaly v ceně kolem 2.000,- Kč až 3.000,- Kč. Celý výrok o vině je tedy dle názoru odvolacího soudu správný, neboť obviněný, jež se snažil o snížení výše škody a tím i dosažení mírnějšího posouzení, nemohl vznesenou námitkou uspět, když se jedná toliko o jeden trestný čin, kdy v prvém případě hodnota několikanásobně převyšuje částku 5.000,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 8. 10. 2002 dovolání (soudu prvního stupně bylo dovolání doručeno dne 9. 10. 2002), a to z důvodu uvedeného
v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, které spatřuje v tom, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin podvodu dle ust. §250 odst. 2 tr. zákona, ačkoli ve skutečnosti se jedná o trestný čin podvodu dle ust. §250 odst. 1 tr. zákona. Domnívá se, že soudy obou stupňů porušily trestní zákon tím, že při zjišťování výše škody nepostupovaly dle ust. §89 odst. 12 tr. zákona a v rozporu se stanoviskem R 71/1971 se nezabývaly hodnotou, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen. V daném případě se jednalo o opotřebovanou tiskárnu, jejíž hodnota byla podstatně nižší, než uváděl poškozený. Závěrem proto navrhuje, aby Nejvyšší soud citované rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve všech jeho výrocích a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání považuje za důvodné – i když dovolatel zčásti uplatňuje skutkové námitky, které se nekryjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – neboť, skutek (tak, jak je popsán ve skutkových větách rozsudku soudu prvního stupně) beze zbytku nevykazuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona. Zákonným znakem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona je způsobení škody nikoli malé, tj. škody nejméně 25.000,- Kč. Nestačí proto, aby se škoda způsobená, popř. zamýšlená pachatelem této částce pouze přiblížila, a to ani tehdy, kdyby šlo o přiblížení velmi výrazné. Ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byla hodnota tiskárny, kterou se obviněný pokusil podvodně vylákat označena pouze přibližnou částkou cca 2.000,- Kč. Pouze přibližný údaj však nepostačuje k jednoznačnému závěru, že hodnota věcí, které byly předmětem útoku, činila v souhrnu nejméně 25.000,- Kč. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají, přičemž v dovolání byl uplatněn také způsobilý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto přezkoumal dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a řízení, které mu předcházelo podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §120 odst. 3 tr. řádu musí výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obžalovaného právně posouzen (srov. R 43/1994-I.).
Podle §89 odst. 1 písm. e) tr. řádu je v trestním stíhání v nezbytném rozsahu třeba dokazovat podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem.
Výše škody způsobené trestným činem je kritérium zákonem zvláště zdůrazněné mezi ostatními následky (účinky) trestného činu, zejména v případech, kdy je škoda zákonným znakem trestného činu, ať již jeho základní, nebo tzv. kvalifikované skutkové podstaty (k tomu srov. např. R 11/1967-IV., R 32/95, NS 10/2001-T 264).
Jestliže není možné zjistit přesnou výši škody, musí se zjistit alespoň minimální výše, přičemž tato minimální výše škody se musí opírat o provedené důkazy stejně jako každá jiná okolnost (srov. R 53/1978) a není možné ji určit odhadem. V rozsudku musí být minimální výše škody určena číselně a není možné ji určit jen slovním opisem, např. že vznikla škoda v zanedbatelné výši (srov. R 42/1979).
Zákonným znakem trestného činu podvodu podle ust. §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona je mimo jiné způsobení škody nikoli malé. Podle ust. §89 odst. 11 tr. zákona se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Podle popisu skutku v bodě 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný získal trestnou činností počítačovou sestavu v hodnotě 23.283,40 Kč a jednáním popsaným v bodě 2/ tohoto výroku se pokusil získat tiskárnu v hodnotě cca 2.000,- Kč, když – jak také odvolací soud uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí – původně uvedená částka 3.990,- Kč byla na konci skutkové věty výroku o vině v bodě 2/ ponechána zřejmě v důsledku písařské chyby a nelze z ní vycházet. Jak již bylo výše uvedeno, hranice škody nikoli malé je stanovena minimální částkou 25.000,- Kč. K naplnění škody nikoli malé je proto nezbytné, aby se škoda způsobená trestným činem rovnala částce 25.000,- Kč nebo byla vyšší, za předpokladu, že nedosáhne výše 50.000,- Kč, kdy už by se jednalo o škodu větší. Pouze přibližný údaj o výši způsobené škody – hodnoty tiskárny – tak v posuzovaném případě, kdy výše celkové škody za pokračující trestný čin je zákonným znakem skutkové podstaty a je rozhodující pro určení, zda obviněný svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, či jen základní skutkovou podstatu podle §250 odst. 1 tr. zákona, nemůže být dostačující. Odvolací soud proto pochybil, považoval-li výrok rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu za správný, aniž by stanovil přesnou (minimální) hodnotu tiskárny.
Nejvyššímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že odvolací soud porušil shora uvedená ustanovení trestního řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl uplatněn opodstatněně.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti, Nejvyšší soud rozhodl ve věci tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Úkolem soudu bude, aby v novém řízení věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš