ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.977.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 977/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2002 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 3 To 554/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 70/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 3 To 554/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 71 T 70/2002. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku, jímž byl jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., a výroku o trestu, a to z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby Okresnímu soudu v Ostravě přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že nenaplnil znaky pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., protože zranění, které způsobil poškozené, nemělo znaky těžké újmy na zdraví, takže jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
K tomu však je třeba uvést, že pokud by obviněný způsobil poškozené zranění, které by mělo znaky těžké újmy na zdraví (§89 odst. 7 tr. zák.), byl by uznán vinným dokonaným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Soudy kvalifikovaly skutek jako pokus tohoto trestného činu právě proto, že obviněný ve skutečnosti poškozené nezpůsobil těžkou újmu na zdraví a že jeho jednání ke způsobení tohoto následku bezprostředně směřovalo. Je tedy evidentní, že mezi zjištěným skutkem a jeho právním posouzením není rozpor, který by spočíval v tom, že obviněný byl uznán vinným pokusem trestného činu, jehož zákonným znakem je následek, který v posuzovaném případě nenastal.
Námitka týkající se právního posouzení skutku zjištěného soudem je tak zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítal, že nemůže souhlasit „s … vyhodnocenou důkazní situací …, neboť … neměl … v úmyslu poškozenou zranit“. V této souvislosti obviněný poukazoval na to, že situaci vyprovokovala poškozená, když už odcházel z baru, že se ho snažila vytlačit z baru ven, že do něj strkala a držela ho za rukáv, takže je pravděpodobné, že se ohnal rukou, aby ho nechala na pokoji, a přitom ji mohl nešťastně zasáhnout.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto vymezený dovolací důvod znamená, že je možné namítat, že skutek, zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Není ale možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně apod. Uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen p r á v n í námitky ohledně kvalifikace skutkového stavu zjištěného soudem, nikoli s k u t k o v é námitky, které nejsou vázány na skutkový stav zjištěný soudem a které se naopak domáhají změny skutkových zjištění.
V posuzovaném případě soudy jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. kvalifikovaly skutek, který spočíval podle jejich zjištění v podstatě v tom, že obviněný v restauraci poté, co byl personálem baru vyzván k opuštění restaurace z důvodu zavírací doby, nejprve hodil sklenici s pivem po barmance, kterou nezasáhl, a když se ho poškozená (další pracovnice baru) snažila vykázat, vyndal plynovou pistoli a tou ji udeřil do levé části hlavy. Námitky obviněného, které se vztahují k otázce jeho úmyslného zavinění, nejsou právními námitkami ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se netýkají právního posouzení skutku zjištěného soudem, nýbrž jde o skutkové námitky, jimiž obviněný napadal skutková zjištění soudu a snažil se dosáhnout jejich změny. Takové námitky však z hlediska zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou přípustné a Nejvyšší soud k nim proto nijak nepřihlížel.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec