ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.978.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 978/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2002 v Brně o dovolání obviněné R. J., roz. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, č. j. 5 To 604/2001-275, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 79/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2001, č. j. 2 T 79/2001-218, byla obviněná R. J. (společně s obviněným J. H. a I. B.) uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustila jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle §247 odst. 1 tr. zákona byla obviněná odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazena do věznice s dozorem. Podle §57a odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu soud prvního stupně rozhodl také o nároku poškozeného na náhradu škody.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2002, č. j. 5 To 604/2001-275, k odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou J. uznal vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 3 písm. a) tr. zákona, přičemž skutkovou větu výroku rozsudku soudu prvního stupně doplnil o spojení, že „…obžalovaný J. H. po celou dobu obžalované jistil…“. Podle §247 odst. 3 tr. zákona obviněnou odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu odvolací soud rozhodl také o nároku poškozeného na náhradu škody. Současně odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl odvolání všech obviněných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná J. prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 10. 4. 2002 dovolání (obvodnímu soudu bylo dovolání doručeno dne 12. 4. 2002, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nesouhlasí s tím, že se obvinění dopustili trestné činnosti jako členové organizované skupiny, jelikož jednání obviněného H. nelze považovat za faktické začlenění do skupiny. Soudům dále vytýká, že v průběhu celého řízení nebyly předloženy důkazy, které by jednoznačně prokázaly jakoukoli koordinovanost všech tří obviněných ani rozdělení úkolů mezi nimi, a to ani fakticky, jednání obviněného H. je třeba posuzovat jako zcela náhodné a jednorázové, bez jakékoliv příčinné souvislosti k eventuální krádeži, když rovněž nikdy nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se domníval, že poškozený chce pronásledovaným ženám ublížit. Obviněná J. popírá jakoukoliv účast na krádeži, namítá, že v přípravném řízení nebyly zajištěny další stopy, obviněné nebyly vyfotografovány, z peněz zadržených u obviněné J. nebyly zajištěny pachové stopy. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství v Brně k dovolání obviněné nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná, řádně zastoupená obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se jí bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatelka sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když námitkou, že nebyla prokázána koordinovanost obviněných ani rozdělení úkolů mezi nimi, zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že „…obžalovaný J. H. po celou dobu obžalované jistil, po krádeži poškozenému zabraňoval v jejich pronásledování…“. Vyznačuje-li se organizovaná skupina sdružením nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, musí být takováto skutková zjištění soudem učiněna. Odvolací soud ale takováto skutková zjištění učinil, když v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že se obvinění „…sdružili k provedení krádeže, přičemž měli mezi sebou zcela konkrétně rozděleny úlohy,“ že „šlo o plánovitou a koordinovanou trestnou činnost“…, nevyjádřil je však toliko zcela konkrétně také přímo ve skutkové větě svého rozsudku, ale zahrnul je do zjištění, že „J. H. po celou dobu obžalované jistil“. Popírá-li obviněná svoji účast na krádeži, pak zpochybňuje skutkové zjištění soudu, že to byla právě ona, kdo z kapsy kalhot poškozeného vytáhl částku 5.000,- Kč. Ani námitky, že obviněné nebyly v přípravném řízení vyfotografovány, že nebyly zajištěny pachové stopy z peněz zadržených u obviněné J. atd. nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť zpochybňují skutková zjištění soudu.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatelka totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š