ECLI:CZ:NS:2002:7.TZ.11.2002.1
sp. zn. 7 Tz 11/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. dubna 2002 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mikláše a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných M. J., M. V., a R. Z., proti trestním příkazům Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. května 1998, č. j. 2 T 127/98-57, 58, 59, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Trestními příkazy Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 5. 1998, č. j. 2 T 127/98-57, 58, 59, a v řízení jež jim předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v neprospěch obviněných v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §285 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Tyto trestní příkazy se zrušují . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu státnímu zástupci v Uherském Hradišti se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestními příkazy Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 5. 1998, č. j. 2 T 127/98-57 (obv. M. J. ), 2 T 127/98-58 (obv. M. V.) a 2 T 127/98-59 (obv. R. Z.), byli obvinění uznáni vinnými trestným činem porušování povinností strážní služby podle §285 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 152/95 Sb., protože společně dne 12. 8. 1997 kolem 23.00 hod. jako vojáci základní vojenské služby VÚ v U. H., jako členové ochranné hlídky v autoparku VÚ, svévolně opustili strážní stanoviště, převlékli se do civilního oděvu a bez povolení opustili prostor kasáren, zdržovali se ve více restauračních zařízeních v U. H., kde konzumovali alkoholické nápoje až do 13. 8. 1997 do 04.00 hod., kdy se vrátili zpět do kasáren a nadále pokračovali ve službě ochranné hlídky. Za to byl každý z nich odsouzen podle §285 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu, a to M. J. v trvání 2 let, M. V. v trvání 2,5 roku a R. Z. v trvání 18 měsíců. Uvedené trestní příkazy nabyly právní moci.
Dne 30. 1. 2002 podal ministr spravedlnosti proti těmto trestním příkazům stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných. S poukazem na výpovědi obviněných a svědků, z nichž plyne, že šlo o ochrannou hlídku autoparku, případně o ochrannou hlídku pro strážní službu autoparku, namítá, že není patrno, zda šlo o službu chráněnou ustanovením §285 tr. zák., zejména není patrno, zda členové hlídky byli vyzbrojeni zbraněmi, k jejichž použití byli vycvičeni a zda byli vybaveni i předepsanou dávkou střeliva, což je podmínkou strážní služby. Bude proto třeba vyslechnout velitele útvaru a opětovně i obviněné a svědky, protože soud I. stupně nezjistil dostatečně skutkový stav věci ve vztahu k charakteru služby, v jejímž rámci obvinění porušili své povinnosti, tj. zda skutečně šlo o strážní službu chráněnou §285 tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými trestními příkazy byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k §285 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněných. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené trestní příkazy zrušil, včetně dalších na ně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2002) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadených rozhodnutí, jakož i řízení, které jim předcházelo a zjistil, že zákon v neprospěch obviněných byl porušen tak, jak se namítá v podané stížnosti pro porušení zákona.
Podle §285 odst. 1 tr. zák. se trestného činu porušování povinností strážní služby dopustí ten, kdo ve strážní nebo jiné obdobné službě poruší, byť i z nedbalosti, předpisy nebo pravidla této služby, nebo zvláštní nařízení podle nich vydaná. Ze znění tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že trestného činu podle §285 tr. zák. se porušením pravidel, předpisů nebo podle nich vydaných zvláštních nařízení může dopustit nejen voják vykonávající přímo strážní službu jako příslušník stráže, ale také voják, který vykonává tzv. jinou obdobnou službu. Za jinou obdobnou službu se považuje služba, která svým účelem, způsobem výkonu a svým významem je rovnocenná strážní službě, i když nevykazuje všechny typické znaky strážní služby a není výslovně jako strážní služba označena (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1985, sešit č. 4-5).
Základní řád ozbrojených sil ČSFR (účinný od 1. 6. 1992) Zákl – 1 v hl. 5 upravuje problematiku strážní služby. V čl. 347 (Ustanovení o strážní službě) je obecně uvedeno, že střežení a obranu objektů ozbrojených sil s výzbrojí, ostatní technikou, municí, výbušninami a dalším materiálem, objektů zvláštní důležitosti, zabezpečují stráže, strážní hlídky, ochranná směna, dozorčí orgány a směny obsluhy. Ze skutečnosti, že v hl. 5 předpisu Zákl – 1, upravující „strážní službu“, jsou podrobně uvedeny podmínky a způsob výkonu pouze strážní služby, strážních hlídek (čl. 451 a násl.), ochranné služby a ochranné směny (čl. 465 a násl.), je zřejmé, že právě tyto druhy služeb jsou buď rovnocenné samotné strážní službě, nebo jde o služby, které svým významem, způsobem výkonu a účelem mohou být strážní službě rovnocenné, i když nemají všechny typické znaky strážní služby a nejsou tak výslovně označeny.
Není pochyb o tom, že vedle výkonu strážní služby, chrání ustanovení §285 tr. zák. také výkon strážních hlídek, protože mají podle čl. 352 Zákl – 1 povinnosti a pravomoc stráží.
Podle čl. 465 Zákl – 1 se na výkon ochranné služby určuje ochranná směna, která plní úkoly při ochraně objektů, techniky a materiálu, který nevyžaduje střežení stráží. Ze samotné skutečnosti, že ochranná směna plní úkoly při ochraně objektů, techniky a materiálu menší důležitosti, které nevyžadují střežení stráží, nelze ale učinit závěr, že služba ochranné směny, resp. ochranné hlídky, není svým významem rovnocenná strážní službě. Obě tyto služby totiž mají za cíl střežení a ochranu, resp. obranu, daného objektu, techniky nebo materiálu (čl. 354, 476 a 479 Zákl – 1). Z hlediska účelu, je tedy činnost stráže a ochranné hlídky totožná. Pro posouzení, zda jde o „jinou obdobnou službu“ je proto rozhodující, nakolik jsou obě tyto služby rovnocenné z hlediska jejich významu a způsobu výkonu. Typickým znakem strážného je, že jde o ozbrojeného příslušníka stráže (čl. 354 Zákl – 1), který musí mít předepsanou ústroj, musí být vyzbrojen předepsanými zbraněmi a vybaven dávkou střeliva (čl. 355 Zákl  1). Povinnosti strážného jsou pak podrobně upraveny v čl. 427 a násl. Zákl – 1. Pro výkon služby ochranné směny, ale stejně tak jako pro označení a vyzbrojení jejích příslušníků a pro výkon služby příslušníka ochranné hlídky, stanoví příslušný velitel směrnice a tedy nejsou stanoveny přímo předpisem Zákl – 1. Tyto směrnice však nejsou obsaženy v trestním spise a vůbec nebyly orgány činnými již v přípravném řízení opatřeny jako listinný důkaz. Na obsah těchto směrnic nebyl zaměřen ani výslech obviněných a svědků. Již v přípravném řízení tak nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině a byl zde důvod k přezkoumání obžaloby soudem I. stupně podle §186 písm. f) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001) a k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. (v tomtéž znění).
Protože skutečný charakter služby ochranné hlídky, kterou obvinění vykonávali, lze posoudit pouze na základě obsahu příslušných směrnic, které stanoví podmínky výkonu, konkrétní povinnosti a způsob vyzbrojení jejich příslušníků, tj. upřesňují a konkretizují způsob výkonu této služby podle skutečných podmínek a potřeb střeženého objektu, je zjištění obsahu těchto směrnic nezbytné pro rozhodnutí ve věci. Podal-li státní zástupce na obviněné obžalobu a soud rozhodl o vině a trestu, aniž byl zjištěn skutkový stav věci, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, byl tím v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001) ve vztahu k §285 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. S ohledem na uvedená pochybení, jakož i s přihlédnutím k tomu, že k němu došlo již v přípravném řízení a po došetření věci nelze vyloučit, že jednání obviněných bude podléhat amnestii prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 /čl. I písm. a)/, rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.
Úkolem orgánů činných v přípravném řízení bude zejména opatření příslušných směrnic a zjištění skutečného charakteru předmětné služby, případně i opakovaným výslechem obviněných a svědků. Na základě výsledku došetření pak ve věci znovu rozhodnout.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 17. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš