ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.1.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 24. 9. 1997, sp .zn. 201 Ls 108 Js 21555/97 pro trestný čin krácení daní v sedmi případech podle §369, §370 odst. 1, č. 2, §373 odst. 1 §375 odst. 2 AO, §25 odst. 2 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 24. 9. 1997, sp. zn. 201 Ls 108 Js 21555/97, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 1997, byl D. Š. uznán vinným trestným činem krácení daní v sedmi případech podle §369, §370 odst. 1, č. 2, §373 odst. 1 §375 odst. 2 AO, §25 odst. 2 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že společně s dalšími pachateli převezli v době od 2. 3. 1997 do 8. 4. 1997 v šesti případech vždy nejméně 293.600 kusů a v jednom případě asi 146.800 kusů nezdaněných a neproclených cigaret a to tak, že v České republice po předchozí domluvě naložili nákladní vozidlo SPZ CHA – D 177 s návěsem SPZ CHA – D 228 a v jednom případě SPZ CHA D - 226 patřící zasilatelské firmě Q. cigaretami. Poté jel spoluobviněný s touto soupravou přes hranice, kde nahlásil, že jede s prázdnou a obviněný Š. s další osobou pak přijeli s malým transportérem Fiat Scudo, SPZ ULA 77-22 do Německa, vybavili jej úředními německými tabulkami a setkali se po přejetí hranic s prvním spoluobviněným V. na odpočívadle S. Pak naložili cigarety do transportéru a odvezli je konečnému odběrateli v blízkosti E. Výše celkové sumy zkrácených dávek ve všech sedmi případech činí 462.200,- DM. Za jednotlivé jízdy obdržel obviněný odměnu ve výši 300,- DM za první, 420,- DM za druhou až čtvrtou jízdu a za pátou a šestou jízdu dostal 500,- DM. Za jízdu dne 8. 4. 1997, při které byl zatčen, odměnu nedostal.
Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a čtyři měsíce.
Dne 3. 1. 2003 pod sp. zn. 2463/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný se pro finanční prospěch dopustil opakovaně závažné trestné činnosti. Tuto činnost spáchal opakovaně v rámci organizované skupiny a způsobil touto trestnou činností škodu velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík