ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.10.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů z a z n a m e n a j í údaje o odsouzení občana České republiky P. P., rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 KLs 500 Js 28599/98, a to pro trestné činy ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku, nebezpečného zásahu do silniční dopravy podle §315b odst. 1 č. 3, odst. 3, §315 odst. 3 č. 2 trestního zákoníku a usmrcení z nedbalosti v sedmi případech podle §222 trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 KLs 500 Js 28599/98, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 1999, byl P. P. uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku, nebezpečného zásahu do silniční dopravy podle §315b odst. 1 č. 3, odst. 3, §315 odst. 3 č. 2 trestního zákoníku a usmrcení z nedbalosti v sedmi případech podle §222 trestního zákoníku.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobami organizujícími převádění osob, spolu se spoluodsouzeným H. převzali dne 30. 7. 1998 okolo 4:00 hod. na dohodnutém místě přijetí ležícím v blízkosti česko-německé státní hranice mezi obcemi N. a F. do transportéru zn. Mercedes, německé státní poznávací značky řízeného H., celkem 27 jugoslávských státních příslušníků, kteří bezprostředně předtím přicestovali obejitím hraničních kontrol v oblasti obce T. do Spolkové republiky Německo z České republiky. Poté co s osobami zahájili cestu směřující do L., byli okolo 4:40 hod. zastavováni hlídkou spolkové ostrahy hranic. Protože chtěli za všech okolností zabránit tomu, aby byli zadrženi, dohodli se, že vozidlo nezastaví. Najeli proto na zastavujícího úředníka, který se musel zachránit skoky na okraj vozovky. Při následující jízdě jejich vozidlo, pronásledováno vozidlem spolkové ostrahy hranic, při projíždění pravotočivé zatáčky v obci W. rychlostí 65-84 km/hod. vyjelo z jízdní dráhy, narazilo bočně na bránu, poté na zeď a čelně do stromu. Při této nehodě utrpěli oba odsouzení lehká zranění, z 27 převážených osob nacházejících se v nákladním prostoru bylo 20 částečně těžce zraněno a 7 na místě nehody zemřelo. P. P. byl na místě zadržen. Za podíl na přepravě osob mu byla přislíbena odměna ve výši 400 DM.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 3. 2. 2003 pod sp. zn. 2311/2001-MO-M/8 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který zakládá trestní odpovědnost i podle právního řádu České republiky /trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a pomoc k trestnému činu útoku na veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. c), §155 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z pohledu v úvahu přicházející právní kvalifikace skutku podle právního řádu České republiky se P. P. jednak pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak se záměrem dokonat již uvedený čin utvrzoval jiného v předsevzetí zaútočit bezprostředním fyzickým násilím na zasahujícího policistu. V prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky, v druhém případě o účastenství na poměrně závažné úmyslné násilné trestné činnosti, směřující navíc proti veřejnému činiteli. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch