ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.101.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. P., roz. H., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 845 Ls 257 Js 220899/99, a to pro trestné činy přechovávání ve dvou případech, krádeže, falšování listiny a nedovoleného přicestování společně s nedovoleným pobytem podle §259 odst. 1, §242 odst. 1, §248a, §267, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1a a 1b, §8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 845 Ls 257 Js 220899/99, jenž nabyl právní moci 13. 3. 2001, byl R. P. uznán vinným trestnými činy přechovávání ve dvou případech, krádeže, falšování listiny a nedovoleného přicestování společně s nedovoleným pobytem podle §259 odst. 1, §242 odst. 1, §248a, §267, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1a a 1b, §8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že
1. v blíže nezjištěnou dobu mezi 28. 7. 1999 a 11. 8. 1999 získal od odděleně stíhaného J. E. v parfumérii J. v O. v M. 2 páry černých ručně zhotovených bot typu \"Scribe\" s vyraženými individuálními čísly 53812712 a 51308010 a černé pánské kožené sako, model \"Cutervo\", velikost 56, které byly odcizeny v noci z 28. 7. 1999 na 29. 7. 1999 ze skladu ve sklepě obchodu s obuví firmy B. v ulici T. 46 v M. Boty se měly dostat do prodeje za cenu 990,- DM a kožené sako za cenu 2.200,- DM. Za toto zboží zaplatil celkem 600,- DM., přičemž věděl, že zboží pocházelo z trestného činu a jednal s úmyslem, aby se neprávem obohatil.
2. Dne 7. 6. 1999 odcizil v D.-d. v ulici L. 95 v M. holicí strojek a žiletky na holení za celkovou prodejní cenu 24,80,- DM.
3. V blíže přesněji nezjištěnou dobu mezi 1. 8. 1999 a 11. 8. 1999 získal od blíže neznámé ženské osoby, která pracuje jako prodavačka u firmy H. v ulici K. 28 v M., 5 kravat značky \"Giorgio Armani\" a \"Boss\", které byly nabízeny každá za prodejní cenu cca 100,- DM až 120,- DM, a to za celkovou cenu 100,? DM. Kravaty - jak se musel minimálně domnívat - byly odcizeny u firmy H.
4. Od začátku května 1999 až do svého zadržení dne 11. 8. 1999 se zdržoval ve Spolkové republice Německo, ačkoliv věděl, že byl odsunut do České republiky dne 2. 2. 1999 a že vůči němu existují dvě právoplatná nařízení o vykázání a odsunutí, totiž Spolkové radnice D.-R. ze 4. 9. 1975 a Zemského hlavního města M. z 11. 11. 1997. Nařízení o vykázání a odsunutí z 11. 11. 1997 zakazuje na trvalo nové přicestování do Spolkové republiky. Toto nařízení o vykázání bylo proti němu vyneseno pod jeho tehdejším falešným jménem \"J. V.\".
5. V souvislosti s krádeží v obchodě D.-d. dne 7. 6. 1999 v ulici L. v M. se vůči detektivovi pracujícímu v obchodě G. H. prokázal falešným českým cestovním pasem, který zněl na jméno \"J. B.\". Obžalovaný koupil tento pas, do kterého byla zapracována jeho fotografie\", v P. od neznámé osoby, aby mohl s tímto pasem nepozorovaně přicestovat do Německa i přes existující nařízení o vykázání.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky (formální podmínky), a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen (materiální podmínky).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů podílnictví podle §251 tr. zák. (body 1, 3 rozsudku), maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. (bod 4 rozsudku), padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. (bod 5 rozsudku) a krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (bod 2 rozsudku). K naposledy uvedenému trestnému činu je nutno připomenout, že R. P. se jej dopustil dne 7. 6. 1999, přestože, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 824 DS 383 JS 30125/98 byl pravomocně odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jenž vykonal dne 8. 8. 1998. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. P. se dopustil několika úmyslných trestných činů, zejména opakovaně spáchal majetkovou trestnou činnost. Na území Spolkové republiky Německo byl v minulosti již vícekrát soudně trestán.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Brně dne 20. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík