ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.105.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. K., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 25670/95, a to pro trestný čin společného výdělečného převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 6, §58 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §54 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 25670/95, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl Z. K. uznán vinným trestným činem společného výdělečného převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 6, §58 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §54 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se ve třech případech jako organizátor podílel na převedení cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Věděl přitom, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na německém území. Konkrétně dne 19. 5. 1995 dopravil 4 bulharské státní příslušníky osobním vozem z K. L. do bezprostřední blízkosti hranice u J./E., kde je předal pěšímu převaděči, který, jak odsouzený předem zorganizoval, osoby převedl přes „zelenou hranici“ a předal je další osobě s přistaveným automobilem k přepravě do vnitrozemí. Dále pak dne 5. 6. 1995 zorganizoval převedení 4 cizích státních příslušníků pěším převaděčem, kterého pro tento účel získal, přes česko-německou státní hranici na německé území, kde tento osoby naložil do přistaveného osobního vozu k další přepravě do D. a do B. Konečně dne 11. 6. 1995 zorganizoval převedení 4 bulharských státních příslušníků, kteří byli obdobně jako v předchozích případech nejprve vozem přepraveni do blízkosti státní hranice a poté pěšky převedeni pěším převaděčem. Na německém území měli nastoupit k další přepravě do dvou přistavených osobních automobilů, čemuž však bylo zabráněno zásahem příslušníků Spolkové ostrahy hranic. Ve všech případech museli převádění cizinci za přepravu uhradit odsouzenému různé částky, jejichž část si ponechával pro sebe.
Pro tento trestný čin byl odsouzen úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 23. 5. 2003 pod sp. zn. 706/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. K. se pro finanční prospěch zejména jako organizátor opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto je třeba přihlédnout k významné úloze odsouzeného v rámci převaděčské organizace v posuzovaných případech. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch