ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.107.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. K., rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 7730/00, a to pro trestný čin převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 7730/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu ke S. K. dne 25. 10. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se ve třech případech podílel, vždy na základě telefonické objednávky jemu blíže neznámého organizátora, na převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo. V prvním případě se svým nákladním vozem zn. Avia a poté s pronajatými vozy vždy přijel na dohodnuté místo u restaurace v S. v bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, kde převzal cizince, převedené předtím z České republiky mimo povolený hraniční přechod, k další přepravě do H. Konkrétně se takto podílel na převedení 8 osob dne 21. 3. 2000, 12 osob dne 28. 3. 2000 a 17 osob dne 10. 4. 2000. V posledním případě byl před dokončením přepravy zadržen na spojovací silnici z E. do L. v G. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Jako odměnu obdržel za první dvě jízdy vždy 20.000 Kč, za třetí mu byla odměna ve stejné výši přislíbena.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 23. 5. 2003 pod sp. zn. 769/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch