ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.124.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. K., rozsudkem Obvodového soudu v Tauberbischofsheimu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 3 Ls 24 Js 2391/00, a to pro trestný čin organizovaného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Tauberbischofsheimu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 3 Ls 24 Js 2391/00, jenž ve vztahu k D. K. nabyl právní moci dne 14. 2. 2001, byl D. K. uznán vinným trestným činem organizovaného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že se spoluobviněným J. M., dne 25. 3. 2000, kamionem s přívěsem, který byl naložený chladírenským návěsem v Schirndingu převážel ilegálně přes hranici mezi Českou republikou a Německem, do Spolkové republiky Německo 66 osob ( 35 afgánských státních příslušníků, 21 Tamilů a 10 Indů ) skládajících se ze 44 mužů, 10 žen a 12 dětí, přičemž věděl, že shora uvedené osoby nevlastní potřebné povolení pro přicestování a pobyt ve Spolkové republice Německo. Tyto cizince pak v souvislosti s provedením společně dohodnutého plánu činu přepravil po dálnici směrem na A., kde na osamoceném parkovišti odstranil plombu umístěnou na zámku dveří, aby jim tak umožnil uniknout. Při tom byl náhodně projíždějící hlídkou dálničního policejního revíru T. spolu s unikajícími osobami zadržen. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. K. se podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík