ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.128.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státních občanů České republiky J. A. a K. Č., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1998, sp. zn. 218 Ds 142 Js 077516/97, a to v případě J. A. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců ve třech případech a v případě K. Č. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 2 č. 1 odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53, §54 trestního zákona Spolkové republiky Německo k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců u J. A. a k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců u K. Č.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1998, sp. zn. 218 Ds 142 Js 077516/97, jenž nabyl právní moci pokud jde o J. A. dne 13. 5. 1998, a pokud jde o K. Č. dne 7. 7. 1998, byl J. A. uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců ve třech případech a K. Č. uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců ve dvou případech, a to podle §92a odst. 2 č. 1 odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53, §54 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že
1. někdy ve dnech 12. až 13. 12. 1997 J. A. sám převedl 34 občanů neznámých třetích států v oblasti obce N. přes česko - německou hranici na území Spolkové republiky Německo, na místo, které mu ukázal jeho příkazce na mapě. Za to mu přislíbil odměnu v neznámé výši.
2. dne 16. 12. 1997 J. A. společně s třetí osobou převedl na příkaz dvou neidentifikovaných osob 8 příslušníků neznámých třetích států v oblasti M.?N. přes česko - německou hranici na území Spolkové republiky Německo, kde K. Č. měl tyto osoby převzít na německé straně do osobního vozu a dále převézt do vnitrozemí SRN, k čemuž nedošlo, protože J. A. s cizinci na určené místo nedorazil, ale vzal šest z těchto osob zpět do vnitrozemí, neboť neměli finanční prostředky na další přepravu. Za každou osobu byla K. Č. slíbena odměna ve výši 100,- DM a J. A. finanční odměna ve výši 50, - 100,- DM.
3. dne 17. 12. 1997 převedli oba obžalovaní společně na příkaz třetí osoby 8 alžírských státních příslušníků v oblasti N. pěšky přes česko - německou hranici na území Spolkové republiky Německo. Oběma obžalovaným byl za tuto činnost přislíben majetkový prospěch ve výši 400,-DM v případě dopravení osob do B. Obžalovaní a převáděné osoby byli zadrženi.
Ve všech případech jim bylo známo, že cizinci z třetích zemí neměli povolení pro legální přicestování do Spolkové republiky Německo, ani povolení pro legální pobyt, či potvrzení o čekací lhůtě. Za tuto trestnou činnost byl K. Č. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a J. A. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. Č. a J. A. se s úmyslem opatřit si trvalý příjem podíleli opakovaně na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici ne území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody již v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík