ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.130.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. H., rozsudkem Obvodového soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 5 Ds 312 Js 134426/98, a to pro trestný čin společné krádeže se zbraní v souběhu s pokusem společné krádeže a společnou krádeží podle §242, §244 odst. 1 č. 1a, §248a, §25 odst. 2, §22, §23, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 5 Ds 312 Js 134426/98, jenž nabyl právní moci dne 2. 2. 1999, byl P. H. uznán vinným trestným činem společné krádeže se zbraní v souběhu s pokusem společné krádeže a společnou krádeží podle §242, §244 odst. 1 č. 1a, §248a, §25 odst. 2, §22, §23, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že společně se spoluodsouzeným S. S.
1. dne 6. 10. 1998 mezi 15.15 a 15.35 hod. odcizil osobní automobil značky Daimler Benz-Kombi, SPZ FS – EE 79, zaparkovaný neuzamčený v blízkosti kostela v ulici W. 21 v M., patřící poškozenému malíři U. H., aby si ho ponechali, přičemž měl u sebe poplašnou pistoli, kterou mu dal S., a jejíž cena se pohybovala minimálně okolo 2.000,- DM. Společně s vozidlem bylo odcizeno malířské náčiní v ceně 1.000,- DM.
2. dne 8. 10.1998 mezi 15.00 až 15.35 hod. se pokusil v kostele „K. v. M.“, v ulici St. O.-S., odcizit z pokladničky, zapuštěné do zdi, s použitím vypáčení peníze, které tam byly. Peníze se nepodařilo odcizit, vznikla však věcná škoda ve výši 200,- DM.
3. dne 8. 10. 1998 mezi 12.45 až 18.00 hod. vypáčil neznámým nástrojem zámek pokladničky farního kostela St. S. v O., P. 1, a odcizil z tamní pokladničky hotovost nejméně ve výši 10 feniků. Vznikla však věcná škoda ve výši cca 50,- DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestného činu krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. H. se dopustil majetkové trestné činnosti ve spolupachatelství s další osobou, přičemž v prvém případě činem způsobil poměrně vysokou škodu na cizím majetku. V dalších případech je třeba přihlédnout ke způsobu provedení útoků, při kterých bylo užito násilí. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík