ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.136.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 136/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. P., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1997, sp. zn. 951 Ls 500 Js 117268/97, a to pro trestný čin krádeže v obzvláště těžkém případě v ideálním souběhu s řízením bez řidičského oprávnění v reálném souběhu s trestným činem nebezpečného zásahu do silniční dopravy v ideálním souběhu se šesti věcně souvisejícími případy ohrožení silniční dopravy z nedbalosti a úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle §315b odst. 1 č. 3 odst. 3, §315c odst. 1 č. 2a, §242, §243 odst. 1, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a §21 německého silničního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1997, sp. zn. 951 Ls 500 Js 117268/97, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 1997, byl P. P. uznán vinným trestným činem krádeže v jednom obzvláště těžkém případě v ideálním souběhu s řízením bez řidičského oprávnění v reálném souběhu s trestným činem nebezpečného zásahu do silniční dopravy v ideálním souběhu se šesti věcně souvisejícími případy ohrožení silniční dopravy z nedbalosti a úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle §315 b odst. 1 č. 3 odst. 3, §315c odst. 1 č. 2a, §242, §243 odst. 1, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a §21 německého silničního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že:
1. Dne 19. 4. 1997 kolem 15.10 hod. vnikl do garáže poškozené M. B., K. 5, M. tak, že krumpáčem vypáčil garážová vrata a odcizil tam odstavený osobní vůz značky Honda, státní poznávací značky CS 945, s úmyslem, že jej v budoucnu bude sám používat.
2. V návaznosti na to odtlačil odcizeným osobním vozem proti zdi domu osobní vůz Suzuki poškozené F., zaparkovaný před garáží, státní poznávací značky MN-CZ 658, aby si tak uvolnil cestu a způsobil na něm škodu ve výši 2.000,- DM.
3. Dne 19. 4. 1997 kolem 16.50 hod., když projížděl L. S. v M., upoutal pozornost svědků – policistů POM S. a POM K., kteří jej chtěli zastavit a zkontrolovat, protože na odcizeném osobním voze nebyla žádná připouštěcí razítka, avšak on přidal plyn a ujel.
Oba svědkové ho pronásledovali se zapnutým modrým majákem a houkačkou, jeli po L. S. na úrovni domovního čísla 100 přímo vedle něho, když mu svědkyně S. plácačkou signalizovala, aby najel vpravo. Na to obžalovaný nedbal a záměrně zpředu vpravo zavadil o policejní služební vůz s úřední poznávací značkou M-7109.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /trestný čin krádeže podle §247 tr. zák, (bod č. 1), trestný čin poškozování cizí věci podle §257 tr. zák. (bod č. 2), trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák. (bod č. 3)/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. P. se dopustil závažného majetkového trestného činu, přičemž je nutno přihlédnout i k vlastnímu způsobu provedení činu – vloupání do garáže a násilné odtlačení druhého vozu. Následně si počínal tak, že došlo k ohrožení lidských životů a zdraví, zejména policistů při výkonu jejich služby. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík