ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.148.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 148/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky I. S. rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 6 Ds (Jg) 951 Js 1324/01, a to pro trestný čin převádění cizinců v sedmi totožných případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 6 Ds (Jg) 951 Js 1324/01, jenž nabyl právní moci dne 16. 5. 2001, byl I. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v sedmi totožných případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 17. 1. 2001 poskytl ve vědomé součinnosti spolu s dalšími spolupachateli (M. L., V. H., S. P. a dalšími, kteří zůstali neznámými), pomoc 7 cizím státním příslušníkům podléhajícím vízové povinnosti /2 afgánské, 2 rumunské a 3 makedonské národnosti/, kteří nevlastnili povolení k pobytu potřebné pro Spolkovou republiku Německo, ani pas nebo platnou náhradu za průkaz, při jejich přicestování a nedovoleném pobytu na území Spolkové republiky Německo tak, že na dohodnutém místě přijetí v oblasti B./N., kam večer kolem 20.00 hodin těchto sedm cizích státních příslušníků přicestovalo, převzal osobní automobil BMW ve kterém již čekali 3 makedonští státní příslušníci a vydal se s nimi do L. Za to měl obdržet 500,- DM. Byli však kolem 20.30 hodiny zastaveni a předběžně zadrženi. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Navíc nelze přehlédnout, že z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 5/2000, vyplývá, že I. S. byl v minulosti na území Spolkové republiky Německo již pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin krádeže. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík