ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.151.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 151/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. P. rozsudkem Zemského soudu v Kolíně, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1997, sp. zn. 102-41/97, a to pro trestný čin sexuálního zneužívání dítěte podle §176 odst. 1, §21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Kolíně, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1997, sp. zn. 102-41/97, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 1997, byl A. P. uznán vinným trestným činem sexuálního zneužívání dítěte podle §176 odst. 1, §21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 7. 4. 1997, v soukromém domě K.-H. P., kde prováděl s několika kolegy malířské a opravárenské práce, se nejprve dotázal jedenáctiletého B. P., syna majitele domu, zda chce vidět jeho penis. Poté otevřel svůj poklopec, ztopořený penis vytáhl a ukazoval mu jej. Následně mu řekl, že chce-li, může jeho penis uchopit, což B. P. učinil, penis odsouzeného uchopil a jednou zasunul tam a zpět předkožku. Nato odsouzený zastrčil svůj penis zpět do kalhot, políbil B. P. na čelo a nos a vyzval ho, aby o tom nikomu nevyprávěl.
Dne 23. 7. 2003 pod sp. zn. 3586/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. P. spáchal trestný čin směřující proti mravnímu vývoji dětí a jejich pohlavní nedotknutelnosti, který je podle právního řádu České republiky považován za zvlášť závažný. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch