ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.160.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 160/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. D. rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 570/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 570/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl L. D. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že ve spolupůsobení s dalšími osobami dne 10. 1. 2000 okolo 4.30 hod. v L. převzal do jím řízeného nákladního automobilu zn. Avia, české státní poznávací značky MEA 44-80, 12 iránských a jednoho afghánského státního příslušníka a převezl je do J., kde je vysadil v bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice. Osoby, které byly mezitím převedeny na území Spolkové republiky Německo přes „zelenou hranici“, měl po přejezdu přes hraniční přechod N. na smluveném místě opět do vozu převzít a dopravit je do vnitrozemí. K tomu však nedošlo, neboť nebyl při pohraniční vstupní kontrole na hraničním přechodu okolo 6.30 hod. z důvodu technického stavu vozidla na německé území vpuštěn. Převáděné osoby byly zadrženy okolo 8.30 hod. na místní spojovací komunikaci v blízkosti N. Jednal přitom podle závěru soudu s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a předpokládal, že za svůj podíl na převaděčské akci obdrží finanční odměnu.
Dne 1. 8. 2003 pod sp. zn. 4738/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. L. D. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář