ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.162.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 162/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. K., trestním příkazem Okresního soudu v Tirschenreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. Cs 5 Js 13138/98 a rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. 7 Ls 324 Js 18602/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Hofu ze dne 16. 7. 1999, sp. zn. 4 Ns 324 Js 18602/98, a to pro trestné činy společného ilegálního převádění cizinců, nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu po vyhoštění a zneužití osobních dokladů podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 2 č. 1a, 1b cizineckého zákona a §281 odst. 1, §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Tirschenreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. Cs 5 Js 13138/98, jenž nabyl právní moci dne 25. 11. 1998, byl L. K. uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění a nedovoleného pobytu po vyhoštění podle §92 odst. 2 č. 1a, 1b, §8 odst. 2 věta první cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 19. 10. 1998 ráno přicestoval přes hraniční přechod S. do Spolkové republiky Německo a zdržoval se tam do doby, než chtěl téhož dne přes hraniční přechod W. vycestovat. Věděl přitom, že byl na základě nařízení cizineckého úřadu u Zemského úřadu A. ze dne 9. 4. 1998 vyhoštěn a neměl žádné zvláštní povolení ke vstupu.
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. 7 Ls 324 Js 18602/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Hofu ze dne 16. 7. 1999, sp. zn. 4 Ns 324 Js 18602/98, jež nabyly právní moci dne 24. 7. 1999, byl pak uznán vinným trestnými činy společného ilegálního převádění cizinců, nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu po vyhoštění a zneužití osobních dokladů podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 2 č. 1a, 1b cizineckého zákona a §281 odst. 1, §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se dopustil tím, že po předchozí dohodě s odděleně stíhanými L. a V., s těmito dne 30. 10. 1998 v ranních hodinách dopravil ve dvou osobních automobilech přes Ch. k německo-české hranici ilegální imigranty. Odtud odsouzený K. převedl přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo osm jugoslávských státních příslušníků. U čerpací stanice Z. G. poblíž hraničního přechodu S. nastoupili do pro tyto účely přistaveného osobního automobilu zn. Ford Escort Kombi, české státní poznávací značky, a vydali se směrem na L. Na silnici B 303 u výjezdu H./S. po ujetí asi 1 km byli zadrženi. Při svém zadržení se odsouzený prokázal českým cestovním pasem číslo 2610268, vystaveným na jméno J. S. v O., neboť věděl, že byl ze Spolkové republiky Německo vyhoštěn, a tímto způsobem chtěl zastřít svou pravou totožnost. To se mu nejdříve podařilo, avšak v průběhu vyšetřovacího řízení byla jeho pravá totožnost zjištěna. Za svou účast na převedení osob měl odsouzený obdržet částku 1.000 DM, navíc obdržel 50 DM na benzín. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými ke vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo. Věděl také, že byl na základě pravomocného a vykonatelného nařízení cizineckého úřadu Zemského úřadu v A. ze dne 9. 4. 1998 vyhoštěn a že nemá žádné zvláštní povolení ke vstupu do Spolkové republiky Německo.
Pro trestné činy, jež byly předmětem citovaného rozsudku Okresního soudu v Hofu, byl odsouzen výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Hofu, při současném zahrnutí peněžitého trestu 120 denních sazeb po 10 DM, uloženého odsouzenému trestním příkazem Okresního soudu v Tirschenreuthu, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Dne 20. 9. 2002 pod sp. zn. 2645/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
V posuzovaném případě byl německým soudem v II. stupni uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá dle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (úhrnný) trest jednak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění a nedovoleného pobytu po vyhoštění, jímž byl L. K. uznán vinným výše citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Tirschenreuthu ze dne 10. 11. 1998, jednak za trestné činy společného ilegálního převádění cizinců, nedovoleného vstupu do země a nedovoleného pobytu po vyhoštění a zneužití osobních dokladů, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hofu, ze dne 26. 3. 1999. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., zkoumat všechny činy, za které byl trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. K. se jednak podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak sám opakovaně vstoupil a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch