ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.166.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 166/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky M. V. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 201 Ds 148 Js 017338/00 284, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 12 Ns 148 Js 17338/00.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 201 Ds 148 Js 017338/00 284, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 12 Ns 148 Js 17338/00, jenž nabyl právní moci dne 2. 11. 2000, byl M. V. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po domluvě s dalšími osobami podílejícími se na organizovaném převádění cizinců, dne 21. 3. 2000 okolo 5.30 hod. přijal do jím řízeného vozidla zn. Ford Sierra, státní poznávací značky TS-CU 805, na smluveném místě v blízkosti česko-německé státní hranice ve Spolkové republice Německo, čtyři indické státní příslušníky, převedené předtím z České republiky mimo povolený hraniční přechod, s tím, že je přepraví dále do vnitrozemí. Následně byl okolo 6.45 hod. i s přepravovanými cizinci na spolkové dálnici A4 zadržen, přičemž dvě z přepravovaných osob se nacházely v kufru vozidla. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, přičemž za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena finanční odměna.
Dne 5. 8. 2003 pod sp. zn. 808/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o jediný případ, kdy odsouzený měl přepravit nevelký počet cizích státních příslušníků na území SRN), tento nelze bez dalšího označit za závažný ve smyslu zákona, čemuž odpovídá i výměra uloženého trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost obdobné povahy, páchanou předtím v České republice. Z tohoto vyplynulo, že odsouzený je osobou v České republice dosud soudně netrestanou. V posuzovaném rozhodnutí německého soudu se pak konstatuje, že ani ve Spolkové republice Německo předtím nebyl trestán. Nejvyšší soud proto dospěl k názoru, že ani osoba pachatele nezvyšuje nebezpečnost posuzovaného činu a že tedy materiální podmínky postupu podle ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů nelze pokládat za splněné.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář