ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.168.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 168/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Soudu vyšší instance v Chartres, Francouzská republika, ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 2857/98, a to pro trestné činy loupežného přepadení bez následku úplné pracovní neschopnosti podle čl. 311-4, 311-11, 311-1 trestního zákoníku Francouzské republiky a trestný čin nedovoleného ozbrojování zbraněmi 4. kategorie podle §čl. 32, 20 dekretu-zákona ze dne 18. 4. 1939, k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu vyšší instance v Chartres, Francouzská republika, ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 2857/98, byl J. J. uznán vinným trestnými činy loupežného přepadení bez následku úplné pracovní neschopnosti podle čl. 311-4, 311?11, 311-1 trestního zákoníku Francouzské republiky a trestným činem nedovoleného ozbrojování zbraněmi 4. kategorie podle §čl. 32, 20 dekretu-zákona ze dne 18. 4. 1939. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že 18. dubna 1997 v P. 72 za použití násilí odcizil ke škodě poštovní organizace částku 12.000 FRF, přičemž použité násilí nemělo za následek úplnou pracovní neschopnost poškozené R. H. Následně dne 27. května 1997 v B. 28 za použití násilí odcizil ke škodě poštovní organizace a společnosti F. částku 14.355 FRF a jízdenky autobusu F., přičemž použité násilí nemělo za následek úplnou pracovní neschopnost poškozené F. Dále pak v P. 72 a B. 28 ve dnech 18. 4. a 27. 5. 1997 nosil mimo svoje bydliště a bez legitimního motivu krátkou palnou zbraň, a to revolver ráže 8 mm. Pro tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Dne 24. 9. 2002 pod sp. zn. 2957/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. J. se dopustil zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti směřující proti svobodě a majetku jiných osob, způsobil přitom relativně vysokou škodu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch