ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.169.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 169/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Jiřího Šoukala ve veřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku (trestního příkazu) soudu Slovenské republiky a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného I. G. se u z n á v á na území České republiky trestní příkaz Okresního soudu Košice - okolí, Slovenská republika, ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. 4 T 499/98.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Košice - okolí, Slovenská republika, ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. 4 T 499/98, jenž nabyl právní moci dne 2. 7. 1999, byl I. G. uznán vinným trestným činem krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2, §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona Slovenské republiky, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Stalo se tak na základě zjištění, že odsouzený se v chatové oblasti v obci R., okres K., v době od 11. 2. 1995 do 17. 2. 1995, po předcházející vzájemné dohodě s M. Č., vloupal do rekreační chaty č. 47, majitelem které je L. P., tím způsobem, že rukama vyhnuli ochrannou mříž okna čelní strany chaty, následně rozbili dvojitou skleněnou výplň okna, vnikli do chaty, odkud společně odcizili různé elektrospotřebiče v hodnotě 2.600 Sk, oblečení, obuv, ozdobné předměty, užitkové předměty a spotřební předměty v hodnotě 12.728 Sk, čímž způsobili majiteli chaty škodu na odcizených věcech ve výši 15.328 Sk a škodu na zařízení ve výši 642 Sk.
Odsouzený I. G. dosud k výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu ve výroku uvedeným rozhodnutím slovenského soudu nenastoupil, v současné době se nachází na území České republiky.
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo podle čl. 31 odst. 2 Smlouvy mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. října 1992 (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) s odvoláním se na Úmluvu o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.) o převzetí výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci.
Odsouzený vyjádřil, podle protokolu sepsaného Okresním soudem v Mostě dne 13. 6. 2003, souhlas s předáním k výkonu trestu, uloženého mu v předmětné věci, do České republiky. Před udělením souhlasu byl poučen ve smyslu čl. 7 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob, jakož i o tom, že jako občan České republiky nemůže být vydán k výkonu trestu do ciziny.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 6. 8. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. výše citované rozhodnutí soudu Slovenské republiky uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozsudku (trestního příkazu) slovenského soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v uvedených mezinárodních smlouvách.
I. G. je podle vyjádření Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 29. 7. 2003 občanem České republiky, který vyjádřil v protokolu sepsaném Okresním soudem v Mostě dne 13. 6. 2003 souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 tr. zák.). Z uloženého šestiměsíčního trestu odnětí svobody odsouzený dosud nic nevykonal, tedy trest odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, dosahuje minimální hranice šesti měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Ministerstvem spravedlnosti České republiky byl již dne 9. 5. 2002 předložen návrh na uznání shodného rozhodnutí slovenského soudu jako v tomto případě, a to pro účely postupu směřujícího k předání k výkonu trestu téhož odsouzeného. Nejvyšší soud předchozí návrh usnesením ze dne 2. 7. 2002 zamítl, s odůvodněním, že z předložených materiálů nebylo zřejmé, zda k udělení souhlasu odsouzeného s předáním k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky (vyjádřeného v protokolu sepsaném Okresním soudem v Jičíně dne 1. 9. 1999) došlo se skutečně plnou znalostí právních důsledků souvisejících s předáním. Citované usnesení však nebránilo opětovnému podání návrhu, v jehož rámci již byl uvedený nedostatek odstraněn.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch