ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.17.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky J. N., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 1 Ls 951 Js 8408/00, a to pro trestný čin převádění cizinců spojený s nebezpečným zásahem do silničního provozu a kladením odporu výkonnému orgánu podle §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2 Cizineckého zákona, §113 odst. 1, 2 věta druhá, č. 1, §315b
odst. 1 č. 3, odst. 3, §52, §56, §69, §69a, §69b a §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k odnětí povolení k řízení motorových vozidel na dva roky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne
4. 10. 2000, sp. zn. 1 Ls 951 Js 8408/00, byl J. N uznán vinným trestným činem převádění cizinců spojeným s nebezpečným zásahem do silničního provozu a kladením odporu výkonnému orgánu podle §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2 Cizineckého zákona, §113 odst. 1, 2 věta druhá, č. 1, §315b odst. 1 č. 3, odst. 3, §52, §56, §69, §69a, §69b a §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí povolení
k řízení motorových vozidel na dva roky.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne
17. 4. 2000 naložil společně s dalším pachatelem do dvou osobních aut celkem devět afghánských státních příslušníků, kteří přešli na území Spolkové republiky Německo
z České republiky pěšky mimo regulérní hraniční přechod, o nichž věděl, že nemají povolený pobyt na území Spolkové republiky Německo, s tím, že je dopraví do B., přičemž když byl pronásledován služebním vozidlem Spolkové ochrany hranic, tak jako řidič na to reagoval tak, že jel nesníženou rychlostí přímo proti vozidlu Spolkové ochrany hranic, jehož řidič zabránil střetu vybočením doprava.
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon) podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje
o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. N. svým jednáním narušil několik zájmů chráněných trestním zákonem, podílel se na převozu většího počtu osob a bezohledným způsobem jízdy hazardoval s lidskými životy. Pokud jde
o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík