ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.178.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 178/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. B., rozsudkem Okresního soudu v Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 3 Ds 946 Js 20623/98, a to pro trestný čin krádeže ve skupině ve čtyřech případech podle §244 odst. 1 č. 2, §242 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 3 Ds 946 Js 20623/98, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl V. B. uznán vinným trestným činem krádeže ve skupině ve čtyřech případech podle §244 odst. 1 č. 2, §242 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 28. 8. 1998 v odpoledních hodinách v Z., společně s odděleně stíhanými D., K. a S. odcizil ve čtyřech případech ze supermarketů a obchodů různé předměty v celkové hodnotě 531,45 DM. Konkrétně v supermarketu DM v B. S. 9 dětských punčochových kalhot, 2 balíčky pracího prostředku, láhev změkčovacího prostředku, 2 hřebeny, zdravotnický teploměr, kartáček na zuby, 2 balíčky prostředků pro péči o tělo a balíček Body-Lotion; v obchodním domě s látkami v L. ložní prádlo; v prodejně s obuví na R. 14 pár černých dámských polobotek a kabelku na rameno; v obchodě U. F. v ulici I. W. tašku s páskem. Rozsah účasti odsouzeného a úkoly při rozdělování činnosti v jednotlivých případech se vyvíjely podle okolností na místě, zpravidla však u sebe uschovával zboží, které mu ostatní spolupachatelky předaly.
Dne 15. 10. 2002 pod sp. zn. 4705/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. B. se dopustil úmyslného majetkového trestného činu spáchaného více útoky ve velmi krátkém časovém rozmezí. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z opisu z evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, a to, že předmětnou trestnou činností navázal na trestnou činnost stejného charakteru, páchanou předtím opakovaně v České republice. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch