ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.178.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 178/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. K., rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 6 Ls 633 Js 19635/00, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců v sedmi případech a ve dvou pokusech podle §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §92a odst. 1, §92b odst. 1, 3 cizineckého zákona, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 6 Ls 633 Js 19635/00, jenž nabyl právní moci dne 2. 2. 2001, byl P. K. uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců v sedmi případech a ve dvou pokusech podle §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §92a odst. 1, §92b odst. 1, 3 cizineckého zákona, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobami organizujícími ilegální převádění cizinců, přepravoval pro tyto účely najatými dodávkovými automobily cizince, převedené předtím pěšími převaděči přes „zelenou hranici“ z České republiky na území Spolkové republiky Německo, z bezprostřední blízkosti státní hranice do německého vnitrozemí. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Konkrétně tak
- dne 21. 6. 2000 mezi 9:00 a 10:00 hod. přepravil 12 cizinců z obce M. do E., za což obdržel odměnu 8.000,- Kč;
- dne 26. 6. 2000 mezi 9:00 a 10:00 hod. přepravil 10 cizinců z obce M. do B., za což obdržel odměnu 6.000,- Kč;
- dne 30. 6. 2000 mezi 9:00 a 10:00 hod. přepravil 12-14 cizinců z obce M. do B., za což obdržel odměnu 7.500,- Kč;
- dne 11. 7. 2000 přepravil 15 cizinců z obce R. do G., za což obdržel odměnu 10.000,- Kč;
- dne 16. 7. 2000 přepravil 8 cizinců z obce R. do G., za což obdržel odměnu 6.000,- Kč;
- dne 19. 7. 2000 přepravil 9 cizinců z obce R. do E., za což obdržel odměnu 9.000,- Kč;
- dne 24. 7. 2000 přepravil 8 cizinců z obce R. do B., za což obdržel odměnu 7.000,- Kč;
- dne 14. 7. 2000 přijel do obce R., aby tam převzal 16 cizinců, k čemuž však nedošlo, jelikož dostal příkaz, aby se vrátil zpět do České republiky. Za tento převoz osob měl obdržet odměnu ve výši 12.000,- Kč;
- dne 28. 7. 2000 přijel do obce R., aby tam převzal 16 cizinců a přepravil je do F. n. M., k čemuž však nedošlo, neboť byl v prostoru obce R. kontrolován a zadržen. Za tento převoz osob měl obdržet odměnu ve výši 12.000,- Kč.
Dne 11. 8. 2003 pod sp. zn. 2475/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh testu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch