ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.179.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 179/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. J. rozsudkem Zemského soudu v Heilbronnu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 2 KLs 63 Js 9531/99, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství společně s napomáháním k nedovolenému obchodu s omamnými prostředky v nemalém množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 německého zákona o omamných prostředcích, §27, §52 a §69, §69a německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Heilbronnu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 2 KLs 63 Js 9531/99, jenž nabyl právní moci dne 7. 8. 2000, byl K. J. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství společně s napomáháním k nedovolenému obchodu s omamnými prostředky v nemalém množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 německého zákona o omamných prostředcích, §27, §52 a §69, §69a německého trestního zákona.
Uvedené trestné činnosti se dopustil tím, že nejpozději dopoledne dne 27. 2. 1998 v P. převzal omamný prostředek, přičemž se jednalo o 491 g heroinové směsi, která obsahovala podíl 80,27 gramů hydrochloridu heroinu (HHCl), což odpovídá obsahu účinných látek ve výši 16 % HHCl, v podobě balíčku o rozměrech 18 x 9 x 4 cm, poté ho uschoval v osobním automobilu Opel Astra, který mu byl dán k dispozici, s českou SPZ AEL 56-19 a jel s tímto automobilem, ve kterém blíže nezjistitelným způsobem balíček s heroinem uschoval z P. přes česko – německou hranici do Spolkové republiky Německo, kde jel po spolkové dálnici A 6 směrem na H., přičemž byl zadržen orgánem Policie. Za to mu byla přislíbena odměna ve výši 2.000,- DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. J. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího množství velice nebezpečné omamné látky na území jiného státu, přičemž jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík