ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.182.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 182/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů
z a z n a m e n a j í údaje o odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 251 Ls 148 Js 009686/00, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle
§92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo,
k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne
8. 6. 2000, sp. zn. 251 Ls 148 Js 009686/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu
k P. M. dne 16. 6. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1,
§55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozím ujednání a na základě společného plánu s dalšími spoluodsouzenými osobami, dne 14. 2. 2000 na českém území v blízkosti státní hranice převzal dva afghánské a dva srí lanské státní příslušníky, které jako pěší převaděč převedl přes česko-německou hranici mimo povolený hraniční přechod v oblasti O. na území Spolkové republiky Německo. Osoby dovedl až na místo, na kterém mezitím spoluodsouzený K. nechal stát otevřený osobní automobil zn. Renault s klíčem v zapalování. Tímto chtěl P. M. přepravované osoby dovézt do D. a vrátit se zpět do České republiky. Po následující jízdě byl automobil okolo 18:30 hod. v oblasti
B. zastaven policejní hlídkou, přičemž odsouzený unikl a byl zadržen následujícího dne okolo 4:10 hod. na místní spojovací silnici G.-Z. Již od počátku přitom věděl, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převedení osob mu byla přislíbena finanční odměna v nezjištěné výši. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 17. 10. 2002 pod sp. zn. 4960/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a
tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. M. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch