ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.186.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 186/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. B. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 051003/00 245, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců a pokus trestného činu výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §22, §23, §53, §69 odst. 1, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 051003/00 245, jenž nabyl právní moci ve vztahu k F. B. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců a pokusem trestného činu výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §22, §23, §53, §69 odst. 1, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za což byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že
1. dne 29. 8. 2000 v brzkých ranních hodinách měl na smluveném místě v oblasti B./B. ve Spolkové republice Německo převzít do osobního automobilu zn. Nissan, české státní značky ULL 20-09, část z 15 cizích státních příslušníků, převedených předtím spoluodsouzeným Sotolářem z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, s tím, že je dále dopraví do německého vnitrozemí, avšak dříve než mohlo dojít k převzetí osob, byl v B. zjištěn příslušníkem Spolkové ostrahy hranic,
2. dne 11. 9. 2000 před 6.30 hod. na smluveném místě v oblasti B./B. G. ve Spolkové republice Německo převzal do stejného vozu jako v předchozím případě 4 z 8 cizích státních příslušníků, převedených předtím spoluodsouzeným S. z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, aby je dopravil dále do vnitrozemí, přičemž byl okolo 8.15 hod. v oblasti zastávky autobusu S 173 „A. T.“ zadržen.
V obou případech jednal odsouzený podle závěru soudu s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a předpokládal, že za svůj podíl na převaděčských akcích obdrží finanční odměnu.
Dne 25. 8. 2003 pod sp. zn. 2331/2002-MO-M/8 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. F. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář