Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2003, sp. zn. 11 Tcu 208/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.208.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.208.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 208/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 20 Ds 633 Js 17498/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 20 Ds 633 Js 17498/99, jenž nabyl právní moci dne 3. 3. 2000, byl M. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že podle předchozího ujednání s blíže nezjištěnou osobou přicestoval dne 15. 7. 1999 okolo 7.00 hod. přes hraniční přechod S. do Spolkové republiky Německo, kde v blízkosti české hranice v R., místní části E., převzal do jím řízeného osobního automobilu VW Caddy celkem 15 afghánských státních příslušníků, kteří bezprostředně předtím ilegálně přešli na německé území přes tzv. zelenou hranici. Poté, při přepravě těchto osob do Ch., bylo vozidlo v obci T. zastaveno celní hlídkou a odsouzený byl zadržen. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převedení osob mu byla přislíbena finanční odměna ve výši 150 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Dne 21. 11. 2002 pod sp. zn. 4757/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se z důvodu finančního prospěchu podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. ledna 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2003
Spisová značka:11 Tcu 208/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.208.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19