ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.218.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 218/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Okresního soudu v Ansbachu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. Ds 7 Js 12822/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 2. §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §3 odst. 1 věta první, §4 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ansbachu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. Ds 7 Js 12822/98, jenž nabyl právní moci dne 22. 4. 1999, byl R. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §3 odst. 1 věta první, §4 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že z důvodu prominutí dluhu ve výši 20 000 Kč a po předchozí dohodě s profesionální převaděčskou organizací, dne 1. 11. 1998 v blízkosti P. převzal na ložnou plochu jím řízené soupravy tahače zn. Volvo s návěsem celkem 32 Afghánských státních příslušníků, se kterými přejel dne 2. 11. 1998 mezi 9.00 a 10.00 hod. přes hraniční přechod W. na území Spolkové republiky Německo, přičemž ložná plocha vozidla nebyla kontrolována. Téhož dne okolo 17.35 hod. nechal přepravované osoby vystoupit na parkovišti spolkové dálnice A6 na 727 km ve směru na H. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Dne 4. 12. 2002 pod sp. zn. 5166/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky, jehož vady odstranilo podáním ze dne 12. 12. 2002.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. K. se z důvodu získání finančního prospěchu významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch